Podle sumy darovaných miliard palestinským Arabům se vnucuje otázka: čím vyniká toto blízkovýchodní etnikum, že ho svět obdarovává dlouhodobě miliardami dolarů, čím přispívá světu, že je jeho „hodnota“ tak vysoká? V nedávné minulosti vyhazovali do vzduchu restaurace, školská zařízení, odpalovali nálože v civilních letadlech a vraždili sportovce na olympiádě v Mnichově. Do světové pokladnice přispívají hlavně vytvářením problémů a jsou trvalou bezpečnostní hrozbou.

Jen vloni obdrželi v darech 7,4 miliard dolarů. Rada pro spolupráci arabských zemí Zálivu rozhodla v minulých dnech darovat na rekonstrukci Gazy 1,646 miliard dolarů. USA rozhodly ústy Hillary Clintonové darovat Gaze 300 milionů dolarů a arabské autonomii 600 milionů. A v Egyptě se jim rozhodli vůdcové světa darovat další 4 miliardy. Takže opět: čím oslňují svět, že jsou pouhými příjemci darů?

Představitelé arabské autonomie soustavně vyhrožují Izraeli, že pokud nepřistoupí na všechny jejich požadavky, bude válka! Jejich soukmenovci v Gazy nevyhrožují a téměř denně odpalují rakety na Izrael. Asi 4 tisíce izraelských občanů ve Sderotu trpí v důsledku ostřelování psychickými problémy. Od skončení operace Lité olovo vystřelili arabští teroristé z Gazy na Izrael přes 70 raket a granátů.

Je výstižné, že v lokalitě dnešní Gazy žili největší nepřátelé Izraele, Filištíni (Pelištejci). Dnešní obyvatelé Gazy nejsou o nic lepší a svou nenávist k Izraeli nijak neskrývají. Zaslouží si tedy palestinští Arabové takovou přízeň? Není to jen tím, že mají v plánu zničit stát Izrael a svět jim přihlíží, pomáhá a tleská? Je komické a smutné zároveň, že ČR v současné době toleruje palestinského zastoupení v Praze, a to i přesto, že de facto existenci palestinského státu neuznává.

Na závěr připomenu slova Zahíra Músejna, člena výkonného výboru OOP: „Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního „palestinského národa.“

Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.“ (3.3.09, ko)