Nukleární zbraň vytvořila 11. září 2001 elektromagnetický
pulz s comptonovým efektem, ale i radioaktivitu, která
však byla přenesena až k řece Hudson.
Veliká nukleární detonace způsobuje bezprostředně výron paprsků gama
od nukleárních reakcí na zařízení. Jejich fotony se stávají výrobcem vysoké
energie volnými elektrony podle comptonova rozptýlení ve výšce 20-40 km.
Zde jsou zachyceny magnetickým polem zeměkoule a uvolní prostor pro vznik
proudění elektrické vibrace. Toto proudění je asymetrické všeobecně a pružně
stoupá. Prudké stoupání vzniklé radiace vibrací elektromagnetického pole,
vyvolá elektromagnetický pulz, protože elektrony jsou zachyceny současně
vytvářeným, velkým elektromagnetickým zdrojem radiace, držícího
pohromadě.
*Tento pulz může mít snadno rozpětí celého kontinentu, jehož radiace může
ovlivnit systémy na zemi, ve vodě i vzduchu. První záznam EMP doprovázel
nukleární test ve vyšších nadmořských výškách v jižním v Pacifiku a způsobil
kolaps i na vzdálené Havaji. Signál od podobné události se rozprostře po celém
horizontu a může představovat bod zrodu a počátku!
*Podle Comptona, EMP produkuje elektrony typicky krajní, kolem jedné
mikrosekundy. Jejich signál se nazývá HEMP. Sčítáním okamžitých pulzů,
rozptýlených gama paprsků i jejich pružných částí, vyrobí neutronová zbraň
časově prostřední signály v délce od jedné mikrosekundy, do celé sekundy.
Energetické zbytky vstoupí do ionosféry vytvářením nových iontů, odtrháváním
elektronů vzájemným, velkým žárem (E-region).  Z důvodů otáčení
geomagnetického pole se zvedá produkce pozdějších
magnetohydrodynamických pulzů (MHD), obecně nazývaných EMP.
*Zbraňová plazma je především nepatrným vodičem, geomagnetické pole
může prostoupit jejím objemem a být přemístěno. Touto podnětnou
deformací bylo geomagnetické pole představeno světu ve známém případu
STARFISH testu. Je spolehlivé svou velikostí od signálů těchto procesů, rozlohou
není velké, ale systémy spojuje dlouhými liniemi (na příklad liniová schopnost,
telefonní dráty, anténní aj.). Je to ale riskantní pro rozsáhlou velikost
proudění indukce. Sčítáním efektů od MHD-EMP, může dojít k poškození
nechráněného civilního i vojenského systému, závislého na dlouhé linii kabelů.
Jeho porucha, nebo zmatení, může být závislé na více komplikacích detailů
běžných drah a vnitřních elektrických spojů i analýze.
*Technologie konstrukce vzniku simulace signálem 10 nanosekund je dobře
známá. Je delší, než od skutečného HEMP signálu. Od roku 1985 měly USA
používat nový EMP standart, který požadoval formu vlnění při úrovní hrozeb
vzniku spuštění, pod několik nanosekund. Hrozba úrovní simulace, donutí
doplnit techniku pro vybudování odolnosti systému proti brzkému HEMP
signálu. Velkou hrozbu představuje předčasný HEMP ve vyšší nadmořské
výšce, kde systém může být vyřazen dalším nukleárním výbuchem. Pro
podporu útoků HEMP signály, musí být použito minimálně jedna megatuna
zařízení, což potvrdilo použití v první válce v Perském zálivu v roce1991
na odstranění elektroniky protivzdušné obrany Iráku.
*Zdroj regionálního elektromagnetického pulzu (SREMP) je vyroben v nízké
nadmořské výšce nukleárním výbuchem. Efektivní svislá síť elektronového
proudění je formována asymetrickým působením elektronů v atmosféře
a půdě, rozkladem tohoto proudění, vypouštěním a pulzy od elektromagnetické
radiace a řízením svislého proudění. Asymetrie od exploze v nízké nadmořské
výšce nastává, protože některé elektrony vysílané dolů jsou v pasti vrchních,
milimetr od země. Jiné stoupající nahoru, mohou cestovat na dlouhou
vzdálenost v atmosféře, ionizováním a dělením nábojů. Oslabená asymetrie
může existovat až ve vyšší nadmořské výšce explozí, způsobená „zhuštěnou“
stoupající atmosférou, elektrony.
*Regionální zdroj na vrcholu elektrického pole je větší, než 105V/m, a na hrotu
magnetického pole je více, než 4000 A/m. Toto je velmi rozsáhlé, než od HEMP
a přivede do úzkých, větší hrozbou pro vojenský a civilní systém i afektovaný
region. Povrch země je také vodičem elektřiny a zásobuje ji vracenými
elektrony ke krajní části regionu, směrem k bodu výbuchu. Kladné ionty,
které se přemísťují na kratší vzdálenosti, než elektrony a nižší rychlostí
zůstávají pozadu, míchají se s elektrony vracející se skrz půdu.
Takto silné magnetické pole bylo vytvořeno na Ground Zero (WTC).
Jestliže nukleární detonace se stala blízko zemského povrchu, cílem SREMP
nemělo být lokalizování vzdáleným elektromagnetickým polem, ale spíše
dosadit elektromagnetickou indukci na region. V tomto režimu elektrického
a magnetického pole, svislé proudění radiace není dlouhé, ani vzdálenost
k navazujícímu svislému proudění a podobným analytickým nástrojům, kterými
rozumíme EM pole, a spojujeme prosté ploché vlny v případech krátce
používané. Radiace EM pole spadne doslova prudčeji, čím je větší vzdálenost
od regionu uložení (blízko toku EMP, nejevící snahu ke vstupu do bodu zdroje).
*Dolní Manhattan, silně poškozený, mohl mít vyrobené EMP 3-8 km od místa
výbuchu ve WTC. V tomtéž regionu (3-8 km vzdálený), úkryt struktury
elektrického vybavení je také pravděpodobně zle poškozený od úderu
a poryvu. Ve shodě se třetím vydáním knihy „Efekty od nukleárních zbraní“
od S. Glastona a P. Dolana, hrozba poškození elektrického a elektronického
systému od stěny elektromagnetického pole výbuchem EMP, může být
rozlohou rozsáhlá s odstupem, při kterém je vrchol stlačený výbuchem
náloží od jedné megatuny TNT, což je úder 1 kg na 6,47 cm2 (i na WTC
svědkové slyšeli dum dum dum).
*Jeden ojedinělý rys SREMP je vysoce zpožděná voltáž, která může být
vyrobená na dlouhé linii, nejdříve však v 0,1 sekundě. Tento tlak může
vyrobit rozsáhlé, zpožděné proudění od povrchního štítu systému, ale tato
ochrana proti tlaku je velmi nesnadná. Efekty SREMP jsou však jedinečné.
*Během studené války, účinky SREMP byly chápány jako hrozba elektrickému
a elektronickému systému tvrdostí zasažení, jako od raket, ale snadněji
vyslané. Avšak použitelnost těchto efektů je pouze pro první úder. Již v roce
1967 byla objednávána zbraň MRR, minimalizující tok neutronů s vnitřní
indukovanou aktivitou, později s minimálním zbytkovým zářením.
*Snímek satelitu Lidar zachytil zvýšenou úroveň tritia s teplotním zábleskem
v prostoru WTC 11. září 2001. Ted Twietmeyer potvrzuje i použití zbraně
mikronukleární s 2/3 materiálu (nanopaticalized). Podle vysokých účinků
vířivých proudů a EMP, odhaduje energetickou náročnost, zde použité
energie na 1 gigawatt.
*Radiace EM pole byla přenesena zbraňovou plazmou (výše popsáno)
na dvě lokality východně od WTC (WTC 01-02; WTC 01-16), kde byly
pracovníky USGS odebrány vzorky prachu, které potvrdily vysoké množství
i jinak velmi toxických prvků barya a stroncia-400 až 800 mg/kg prachu.
V jednom vzorku lokality WTC 01-16 dokonce 3700 mg/kg prachu. Už jen
jejich samotná přítomnost dokazuje proces proběhnuvších nukleárních
reakcí, umocněných též vysokou koncentrací zinku, který svým vztahem
k baryu, uspíšil přeměnu v navazující řadě, až k prvkům bez radioaktivity
(Nd; Zr), podle Williama Tahila, B. A.
Uskutečnění tohoto projektu svědčí o vysoké teoretické úrovni amerických
vojenských vědců, kteří měli také velké možnosti, vše pečlivě vyzkoušet
na demolicích federálních budov i na 9500 vojenských zónách v USA.
Zajímá nás také názor pozůstalých, po 3000 obětech zločinu americké
administrativy? Nebo se nás to netýká? Titíž iniciátoři mohou rozhodovat
 o naších útrapách v souvislosti s použitím radaru, který nám vůbec nemůže
pomoci a je to jen vábnička pro budoucí útočníky, ale důkaz pro vazaly!
Petr Gabriel.