Technologie použití nukleárních náloží, termátových i termitových na budovách WTC 11. září 2001 v NY. Porovnejme názory a zkušenosti odborníků demolic i stavebnictví. Podle nejmenovaného finského poradce, který se zúčastnil prací na podobných projektech, nakreslil schematicky, umístění mikronukleárního zařízení v nejnižším suterénu budovy ve výtahové šachtě. Po výbuchu vzniknuvší teplota minimálně 10 milionů°C, ohřeje celou konstrukci natolik, že veškerá voda v ní změnivší se v páru, zvětší svůj objem téměř 25x. Stoupajícímu, směrem nahoru rozšiřujícímu se koridoru, obrovského tlaku páry, nic nezabrání v drcení všeho (beton, ocel, vybavení kanceláří i vše živé) na mikročástice 30 až 70 mikronů. Toto dokáže“ pouze“ pára! Jenže když zmíněný koridor dostoupí do úrovně, kde se dotkne venkovního okraje budovy, začne obrovskou silou své energie, umocněné počátečním přívalem neutronů 17, 6 Mev, a ještě dodatečným štěpením Beta částic na 18,6 kev, vyvrhovat i to, co dosud tlak páry nestihl rozdrtit (data jsou z testů demolic federálních budov při použití stejných náloží). Tento vývrh byl ovšem umožněn pouze termátovými náložemi, které před tím odřezávaly horní patra teplotou 2500°C/sec. a tím otevřely cestu pro vyvrhované materiály. Vylétávaly kusy trosek různé velikosti, největší byl ocelový, vážící 270 tun, 2x převyšující váhu Boeingu. Letěl do vzdálenosti 120 m, kde se hluboce zaryl do fasády WFC (na videu architekta Gage) Příprava demolice spočívala v přikládání mikronukleárních náloží s výbušninou C4 ke každému sloupu tak, jak popisuje generál Benton K. Partin v dopise každému kongresmanovi, při přípravě demolic federálních budov. Důkazem o jejich použití je, těsně po úderu letadel, ucházející bílý kouř z nejnižších pater, který později mohutní do oblaků, posunované neznámou silou svého zdroje. Pyroplastické proudy, obtáčející se kolem stále stojících věží zatajily první tragedie- vývrh 50tunového lisu i s obsluhou potvrdil inženýr Mike Pecoraro, i Phillip Moreli popsal následky několika výbuchů na jeho kolegy atd. Tyto nálože měly za úkol dostatečně zahřát silnostěnné jádrové sloupy o tl. stěny 10 cm, zapálit vyteklé palivo z letadel k vysátí kyslíku, což byla podmínka ke spuštění výroby Dioxinu ve vypenetrovaných suterénech, chlorovanou emulzí a později spustit přeměnu trosek, podle profesora atmosférické fyziky dr. Cahilla. Dr. Levin v průběhu tří měsíců pozoroval neurčitý lomoz, pohyb a zvuky, svědčící o účincích neustálého prozařování emulze. Zřícení budov umožnil až gigantický výbuch, popsaný v úvodu článku. Takže ne náraz letadla, jehož průnik do ocelové budovy zajistila protibunkrová výbušnina B 61-11 s energií 340 kt TNT, která byla také odpálena elektronicky (před nárazem blikla). Mimo tlaku páry, bylo nutné ještě úplně roztavit sloupy jádra v celé výšce budovy, protože by se jinak nezhroutila. Jezera horké oceli objevili záchranáři i po pěti dnech, ale tekutá byla ještě dvacet jedna dní. Toto tavení nedokáže žádné letecké palivo! V těchto jezerech, která natekla do šachet výtahů, viděl William Rodriguez topící se nešťastníky, přitom také slyšel další již slabší výbuchy. Nejdříve musel stabilizovat odklánějící se předem odtržená patra, rozdrcením jejich obsahu, a energií zmíněných neutronů a Beta částic z bublajícího středu, vyhánět velmi horké proudy plynů, prachu, které po dopadu věží na terén, doplnily pyroplastické proudy další ohromnou energií. Tato oblaka, později přeměněná s pomocí vypařované vody ze střešních nádrží, z vytékajícího vodovodu i z vypařené oceli na oblaka plná aerosolu. Přízemní atmosféra, plná prachu, dokazovala po mnoho hodin, že zdrojem energie nemohlo být palivo Boeingů, které dohořelo již po dvaceti minutách, ale 2 Mt TNT neutronové zbraně. I výbuch pád pouze umožnil, protože zkušenosti odborníkům veleli použít ještě termitové nálože, které také urychlily pád věží. Byly na všech sloupech pod stropem. Těchto 10000 náloží s trhací silou 200 tun na 1 cm, umístěné lineárně, byly šikmo směřované s rychlostí 8 km/sec. Nejdříve byly radiem odblokovány a potom elektronicky odpalovány z vrtulníků (na videu Ricka Siegla). Na fasádě WTC byl vidět stín od těchto vrtulníků. Na spáleništi, plné trosek, byly vidět šikmo seříznuté ocelové sloupy od náloží, vedle záchranářů se státní vlajkou. Okrajové části venkovního pláště, nezasažené drtící energií, byly urychleně odvezeny do Číny, aby se nestaly předmětem bádání při hledání pozůstatků radioaktivity! Bezpečné pro iniciátory! Tuto technologii, jako jedinou možnou, potvrzuje i demoliční odborník se třiceti lety praxe Sam Gronning. Podrobný popis a klasifikace tritia a hodnocení vzorků nalezneme v Řízené demolici zde i na stránkách gnosis9.net. Tušíme již, kdo mohl použít sestavu tohoto zničujícího zařízení pro oklamání světové veřejnosti? Údajní arabští teroristé, bojující většinou pouze s kalašnikovem, či pancéřovkou RPG, zde přivezli pouze palivo na jednu ze tří přeměn trosek (dle dr. Cahilla). Druhou jejich pomocí pro iniciátory tak zvaného útoku, bylo přesvědčení světové veřejnosti o nezastupitelnosti paliva z letadel (letecké společnosti IAI Jeba Bushe, též spoluvlastníka odletových letišť), pro kolaps budov. I další přesvědčující argument v podobě černého kouře od navezeného dřevěného uhlí, prozkoumal již ing. Jonathan Barnett na Vysoké škole protipožární. Po jeho vyhodnocení, jako nejlepšího důkazu o přesvědčující velikosti, byl zadán najatému fotografovi Odingovi ke zvěčnění v reálu! Organizace byla perfektní. Také bychom chtěli takovou administrativu? Jakou cenu má ještě náš život v takovémto světovém společenství? Sestavil podle US internetu Petr Gabriel.