Jedno přísloví říká, že malé příčiny vedou k velkým důsledkům. Když jsem se zamýšlel, co mě přivedlo až sem, na tento blog, vzpomněl jsem si na jeden nepatrný článek v našem seriosním denním tisku. Byl o turistice v ČR, celkem banální povídání v okurkové sezóně, ale jeho součástí byla i anketa mezi zahraničními návštěvníky Prahy. Kromě řady očekávaných odpovědí (krásná architektura Prahy a Českého Krumlova, výborné a levné pivo, hezká děvčata) tam ale byl příspěvek mladé Francouzky (sic!), který mě doslova zvedl ze židle. Psala, že se v Praze cítila úžasně svobodně, neboť tu mohla v parném letním dni jít středem města v tílku a šortkách, aniž by všude postávaly hloučky arabských mladíků, kteří by se na ni dívali s pohrdáním a nenávistí za to, že není zahalená. V Evropě, která dala světu galantní rytířství, se v 21. století mladá žena bojí vyjít ven nikoli v bikinách, ale v tílku a šortkách, aby ji nestihlo opovržení a nenávist! A ještě v zemi, která je pravzorem galantnosti, jejíž hlavní město je považováno za jedno z nejromantičtějších míst na světě, země, kde milenky králů jsou známější než jejich manželky, kde se odehrály příběhy Abelárda a Héloisy, Manon Lescaut, nebo třeba Petra a Lucie! Nikdy by mne nenapadlo o něčem takovém přemýšlet, neměl jsem mnoho možností cestovat a vidět situaci na Západě na vlastní oči, i na média se dívám s opatrností a velkou dávkou skepse, ale tahle drobná poznámka byla tak prostě upřímná a pravdivá. A děsivá.
Žádná feministka mne nikdy nepřesvědčí, že muži a ženy jsou stejní a že rozdíly mezi nimi jsou společenský konstrukt. Jak mluví Genesis, že muž a žena byli stvořeni sobě rovní, ale odlišní, tak, aby si byli vzájemně pomocí, útěchou a oporou, tak, že budou rodina, jedno tělo a jedna duše. Nikdy mne nepřesvědčí, že bychom se měli k ženám chovat jinak než pozorně a něžně, že bychom neměli neustále zkoušet být tím, co dnes používáme jako jedno slovo: „gentle man“. To je jeden z důvodů, proč nechci, aby Evropu ovládl islám. Proto jsem napsal tento článek. Jak napsal můj oblíbený Edmund Burke, pro vítězství zle stačí jediné, aby dobří lidé nedělali nic. A někdo moudrý k tomu dodal, když si tito myslí, že mohou udělat příliš málo, takže to ani nestojí za to.
Zajímaly by mne příběhy ostatních čtenářů, co změnilo jejich bezstarostné životy, když tolik lidí islamizaci Evropy nevnímá a nebojí se jí, a její odpůrci jsou rutinně označováni za „radikály“, „krajní pravičáky“(neboli nacisty). Pokud si najdete těch pár minut, budu rád a děkuji.