Česká televize stáhla jízlivý předvolební protiromský klip Národní strany, nyní zase policejní těžkooděnci pacifikovali demonstraci Dělnické strany, ministři a jiní politici se předhánějí v tom, kdo že je větší demokrat a kdo tvrději odsoudí fašisty, nacisty, rasisty nebo „nácíčky“, jak půvabně napsal Jan Rejžek.
Je zvláštní, že dnešní doba, tolik si zakládající na relativismu, liberalismu a toleranci je tak důsledná v potírání názorů. Je zvláštní, že lidé, pro které církev znamená jen inkvizici a čarodějnické procesy, bojují za nezkaženost myšlenek s horlivostí inkvizitorů chránících své ovečky před ďáblovými úklady. Je zvláštní, že ti, kteří v dnešním umění resignovali na řemeslnou zdatnost, snahu o krásu a vytříbenost, a oceňují hlavně provokaci, rebelství a „bourání tabu“, na druhé straně horlivě nová tabu vytvářejí. Je zvláštní, že politici, kteří mají možnost, moc a zodpovědnost, nedokážou zaujmout, inspirovat a dobře spravovat své úřady; o to horlivěji bijí na poplach.
Jsem konzervativec a tudíž liberál (ve starém slova smyslu): nevěřím na cenzuru, na to, že někdo má universální patent rozhodnout, které názory jsou zlé a zavrženíhodné. Myslím si, že každý má právo na své názory a má právo je šířit všemi prostředky, stejně tak má každý právo s něčími názory nesouhlasit a má právo hádat se, oponovat, argumentovat. Každý může kritizovat a zároveň má být připraven na to, že se stane terčem kritiky. Ale neměl by využívat či zneužívat represivní moc státu k potírání nesouhlasných myšlenek. Dobrá, nacisté a antisemité jsou odporní a „patří do kriminálu“, ale kdo bude na řadě příště? Kriminalizace názorů vede k myšlenkové sterilitě; jen vzpomeňte, jak dopadl v Británii Enoch Powell – ukřičen, uštván, vyhnán z vrcholné politiky, debata o imigraci rázem ustala, všichni se jen poplácavali po zádech, jak se multikulturně obohacují, až náhle zjistili, že toto „obohacení“ znamená spíše kriminalitu, útlak a terorismus, že imigrace v mnoha případech je spíše invazí.
Domnívám se, že extrémisté a radikálové jakéhokoli druhu sehrávají ve společnosti cennou roli- zneklidňují, provokují, paradoxně připomínají zdánlivě samozřejmé pozitivní demokratické hodnoty, které nám jsou drahé, tím, že je negují. Poskytují zpětnou vazbu - nezacházím ve svých názorech příliš daleko, neberu je příliš vážně, bez nadhledu a humoru? A často připomínají nepohodlné věci, to že je někdo nacista nebo komunista neznamená, že se nutně mýlí vždy ve všem. Čas od času jsem navštívil komunistické halonoviny.cz už za účelem pobavení a zvýšení krevního tlaku, nejtrudnější však vždy bylo, když jsem chtě nechtě musel dát některému článku za pravdu.
Proti nacismu a komunismu se nemá bojovat potíráním myšlenek a názorů, ale důsledným vyšetřením a potrestáním konkrétních násilných činů. A jediný způsob, jak se nikdy podobným lidem nedostat do spárů, je „dobrá vláda“. Efektivní, nezkorumpovaný stát, rozumně hospodařící se svěřenými prostředky vybranými na daních. Utrácet jen to, na co máme, přičemž je zcela legitimní investovat do školství, do dálnic nebo třeba do sociálního systému, ovšem ne na dluh, na úkor budoucích generací. Kultivované střetávání demokratických politických stran, omezení demagogie, populismu a zákeřností. Aby poslanci byli doopravdy zástupci těch, kdo je do parlamentu vyslali, při vědomí své zodpovědnosti za stát a zodpovědnosti vůči svému svědomí. Aby mocní a bohatí zneužívali svého postavení jen v únosné míře. Lidé snesou střídmost a chudobu, mnohem hůře snášejí ponížení a nespravedlnost. Nezametat problémy pod koberec, ale naslouchat steskům, stížnostem a obavám lidí. Nerozdávat knížecí rady o humanismu a „toleranci“. Respektovat obyčejného poctivého člověka, občana a prostého daňového poplatníka (čehož si byl tolik vědom Ronald Reagan).
Jak prosté a samozřejmé věci, a přece tak obtížně splnitelné. Oč snáze se brojí proti radikálům a extremistům! Místo neustálé kultivace veřejného života zákazy, zatýkání, rozehnávání demonstrací, spravedlivé rozhořčování se…
Bohatí, mocní a vlivní tohoto světa, dejte si pozor! Nacismus ani komunismus nevyrůstají z ničeho, tato hnutí by nikdy neuspěla, pokud by neměla podporu významné části obyvatelstva, a pokud by je další významná část nepovažovala za přinejmenším legitimní. Lidé po sobě nechají šlapat jen do určité míry, a vše může skončit novou krvavou lázní.