Z čistě pragmatického hlediska není v současné době možné určit, jakým směrem se bude Evropa vyvíjet v horizontu delším než pěti let. Vždyť kdo by si pomyslel, že ve slovensko-maďarských sporech se obě strany, alespoň ty politické, opět vydají po cestě šovinismu, ignorujíc daleko závažnější nedostatky naší evropské civilizace.

Za současné situace by obě krajiny měly dojít k jednomyslnému konsenzu, který se více zaměří na Evropu jako na národnostní celek, kde pro etnické čistky mezi jejími původními obyvateli již není místo.

Jednou z malicherností dnešní doby jsou hranice. Na mapě tato tlustá červená čára přerušuje identitu jednoho a zvyšuje nadřazenost druhého národa. Dominantní skupina daného státu pak dostává, neoprávněně, pocit vlastní velikosti, jímž posílen se pak snaží z minoritního etnika vytvořit své otroky. Svědky takového chování jsme se mohli v minulosti stát již mnohokrát.

Pro obyvatele Čech a Moravy byla tato otázka například velmi citlivá v době první republiky, kdy ze strany státního aparátu existovala snaha vytvořit z Československa polévku, uvařenou z několika velmi podobných, přesto vlastnostmi odlišných ingrediencí. Proč nakonec plán sloučit národnostní menšiny nevyšel je všem známo.

Proto by se dnešní národnostní etnika neměla ohlížet na ohraničení jednotlivých oblastí, hrdě nazvaných státy. Vždyť jejich cíl, vzbudit mezi lidmi šovinistické nálady, je zcela průhledný. Namísto etnických vášní, věnujme se, prosím, mnohem závažnějším problému evropského kontinentu.