Když Turci uviděli že dobytí Sigetu bude těžká mise, nabídli Zrinskému neomezenou moc v celém Chorvatsku, on však zůstal u svého slibu bránit město nebo zahynout. Dokonce ho ali zpráva o zajetí jeho vlastního syna Jurija a vyhrůžky že bude mučen a zabit nepřesvědčili aby se vzdal. Nikola Šubić a jeho vojáci hrdě bránili Siget a každým dnem nepříteli způsobovali těžké ztráty v lidstvu. Dne 7. října Mehmed paša se rozhodl jít na všechno nebo nic. Jeho cílem bylo dobytí Vídně, ke které se mu nikdy nepodaří dojít, když pod Sigetem denně hyne velké množství vojáků. Proto se rozhodl děly město rozstřílet a obránce donutit vzdát se.

Když Nikola Šubić uviděl že nemá východu, rozhodl se jít v průboj tureckému obléhání, v čele jeho málopočetné armády. Výjezdem z tvrze se svým velitelem v čele, úplně všichni zahynuli. Hrdinný odpor Zrinského armády v té době byl v celé evrope obdivován a Zrinského přiřovnávali k Leonidovi, spartanskému králi a hrdinovi který více jak před 20. stoletími předtím také hrdinsky zahynul v bitvě s Peršany.

 

Sultán Sulejman 2. nezažil vítězství svého vojska. Zemřel 4. září a jeho smrt byla držena v tajnosti kvůli strachu ze ztráty morálky v tureckých řadách. Bitva u Sigetu byla důsledek neustálých tureckých výbojů, byla ale také velká rána pro tureckou armádu, protože ikdyž Turci pod Sigetem vyhráli, kvůli obrovským ztrátam které se odhaduji na 25 000 mužů, nebyli již schopni pokračovat k Vídni a vrátili se zpět.

Jinak, když se mluví o číslech, vázáných k tragedii pod Sigetem, musí se připomenout že jsou kolísává. Exixtuji různé dohady o číslech tureckého vojska na začátku bitvy která se pohybuji mezi 90 a 150 tisíci mužů, a na straně obránců se mluví o dvou až třech tisícovkách chorvatských obránců. V každém případě, síla která napadla Siget byla mnohonásobně silnější než ta která ho bránila.

Různí se také datumy příchodu Turků pod Siget. Píše se o konci srpna nebo půlce června roku 1566. Pro Turky sigetská bitva dlouhodobě znamenala oslabení moci a Vídeň kůli které přišli pod Siget, se jim nikdy nepodařilo dobýt. Jestli tehdejší car a král Maxililián 2. Habzburský mohl udělát více pro obranu města a armády, bylo téma o kterém se dlouho debatovalo v Evropě a mluvilo se dokonce i o králově zradě.

Jak to dopravdy bylo se nikdy nedozvíme, zůstáva však fakt že sigetští obránci se stali díky odporu bezsmrtními hrdiny a jejich vůdce Nikola Šubić Zrinski potvrdil status legendárního bojovníka proti Turkům, kterého do dnes oslavuji jako národního hrdinu jak Chorvaté tak i Maďaři.