Jak velké jsou nukleární zbraně, již použité a používané!
Jejich mohutnost v základních komponentech se nijak nezměnila
od doby jejich prvního zneužití (Hirošima, Nagasaki). Konstrukčními
změnami se však dosáhlo mnohem vyšší výtěžnosti.
Na př. Little Boy obsahovala 64 kg vysoce obohaceného uranu 235
a měla ráži (výzvu v gama paprscích) „jen“15 kt. TNT se odhaduje.
Druhá Tat Man pro Nagasaki měla 6,2 kg plutonia 239, ale ráži již
20 kt TNT. Tento materiál musel být až do okamžiku výbuchu
v podkritickém množství (buď oddělen, nebo malý) a v podobě koule.
Tvar koule umožňuje spotřebovat většinu jaderného materiálu.
Ekvivalent TNT vyjadřuje stejnou hodnotu energie v trinitrotoluenu.

Již plutoniová náplň zvýšila finální výsledek, obklopením konvenční
chemickou trhavinou a neutronovým zdrojem z berylia a polonia.
Po výbuchu, reflektor z chemické trhaviny umožnil stlačení plutonia
na pětinásobek kritického množství.
Větší hustotou atomů se dosáhne vyšší teploty, která umožní štěpení
dalších jader. I přes toto vylepšení je využití jaderného materiálu
stále velmi malé, protože se využije pouze 1 kg z celé zbraně.
Ráže tohoto typu konstrukce dosahovala jen desítek až stovek kt TNT.

*Výrazné zvýšení výkonnosti přišlo s obráceným postupem-fúzí
lehkých prvků a jejich izotopů (vodík, deuterium, tritium). Zejména
použití lithia 6 a 7 v pevném stavu s rozbuškou z plutonia 239, zvýšilo
zahřátí komponentů a výkonnost neuvěřitelným způsobem. Podobné
zlepšení přineslo speciální oplášťování uranem 238, které zadržovalo
předčasně unikající neutrony a vracelo je do procesu termojaderných
reakcí, čímž se zvýšila využitelnost celé zbraně. I tento obal přispěl
štěpením rychlých neutronů (dle knihy Jaderné zbraně od Jiřího
Duška a Jana Píšaly).
Tento typ není limitován kritickým množstvím a velikost může být
neomezeně stupňovaná, ale i zmenšovaná do velikosti třešně.

*Nejprve zkoušená americká zbraň v roce 1952, vytržením ostrůvku
Elugelab, vytvořila kráter hluboký 60 m, dlouhý 1600 m a široký
600 metrů. Ohnivá koule o průměru 6 km vynesla sloup prachu
ve tvaru hřibu do výšky 40 km a vyvrhla 50 milionů tun zeminy.
Výtěžnost dosáhla 10,4 Mt TNT (3x více, než všech explozí
ve druhé světové válce). 11. září ohnivá koule byla „jen“100 metrů.
V prachu u bývalého ostrůvku, byly objeveny dva nové prvky-
radioaktivní einsteinium a fermium.
Nejmohutnější výbuch Bravo o mohutnosti 15 Mt TNT 1 března 1954
na ostrůvku Nam stál v té době více než 7 miliard dolarů. Použito
bylo 3750 kg štěpného materiálu, ale s uranem 235 nebo s plutoniem
239 by to stálo jen 100 milionů. Při použití opláštění uranem 238,
cena by se snížila 1000 krát. Byla to třístupňová termonukleární
nálož na principu štěpení-syntéza-štěpení.
Podle knihy Vladimíra Pitschmanna-Jaderné zbraně:nejvyšší forma
zabíjení.

V roce 1956 oznámil president Eisenhover testování dvoustupňové
termonukleární zbraně na atolu Bikini. Při výtěžnosti 4,5 Mt TNT
bylo využito 50-77 0/0 lithia a jeho deuteridu druhým stupněm,
uzavřeného uranem 238. Jeho štěpící neutrony zvýšily celkovou
energii olovem již na 14,1 Mev, tak převyšující o 1,1 Mev práh štěpení
uranu 238. Stejný výsledek byl i s karbidem wolframu o dva roky
později, ale ten je dostupnější ve větším množství. (Wikipedie).

*Výtěžnost těchto zbraní závisí především na již uváděné konstrukci.
Proti prvním jaderným zbraním se zvýšila nejméně 50-500 krát
i když se používá přibližně stejná ráže (výzva gama paprsků)
v desítkách kilotun (11. září 2 x 7 kt). Tato hodnota však představuje
pouze 0,7 0/0 totální výtěžnosti (11. září 1 Mt TNT). Elektromagnetický
pulz je tvořen nejméně 8 0/0 celkové, vyrobené energie, přičemž
jeho první stupeň vyrábí finální rozsáhlou výtěžnost. (Starfish test
měl totální výtěžnost 1,44 Mt TNT, ale EMP spotřeboval 5 x 8 0/0),
uvádí v jeho třech článcích, publikovaných v týdeníku Science, autor
William Broad (převzato z Wikipedie).

*Dále autor popisuje vliv neočekávaného kolísání proudění
magnetického pole Země, v době vytvoření EMP, jehož následkem,
může být spojení elektrického a magnetického pole s elektrickým
a elektronickým systémem na zemi a jeho poškození proudem
s vysokým napětím (což se také stalo na Dolním Manhattanu
11. září na dobu tří měsíců i na Havaji 1962 od 800 km vzdáleného
výbuchu Starfish Prime testu nad středním Pacifikem). V příhodné
situací před ionizací rychle stoupajících elektronů, může skutečně
uniknout krátkodobě ven část finálního EMP do pozemního vedení
elektrických vodičů k okamžitému vzdorování Comptonovu
proudění elektronů. (Je to pole elektrických vodičů zavěšených
na pětimetrových sloupcích nedaleko výbuchu (do 10 km).
Toto zajištění neprovedli v roce 1962 sovětští vědci při testech
v Kazachstánu při sérii tří nukleárních výbuchů, kde použili výzvu
gama paprsků v hodnotě 0,39 kt k totální výtěžnosti 300 kt TNT.
I tyto malé hodnoty přivodily elektrické proudění v dlouhých
podzemních liniích (30 km) až do města Karaganda, kde způsobily
rozsáhlé ohně popisované v roztříštěné vědecké literatuře USA.

*Vrchol hrotu elektrického pole a EMP je vymezen bodem nejvyšší
voltáže min. 10 tisíc voltů/metr.Tento vrchol dosahuje různých výšek
podle typu nálože od 60 km do 300 km, výnosu i nadmořské hladiny.
Tento hrot je velmi hlučný od prudkých nárazů elektromagnetického
pole a vydává temné, krátce přerušované dunění, druhu dum, dum.
Potud Wikipedie .
Dunění popisuje i domovník na WTC William Rodriguez, skutečný
hrdina a zachránce nejméně 14 lidí, topící se v kráterech plných
vody a vrátil se pro ně nejméně třikrát a v okamžiku zřícení věže
se sám zachránil pod autem hasičů.
http://portland.indymedia.org/en/2006/07/343213.shtml
Všimněme si:pro vyrobení EMP na Dolním Manhattanu, který trval
tři měsíce, musí být totální výtěžnost minimálně 1 Mt TNT. Jestliže
jeho 0,7 0/0 je 7 kt TNT, tak to je výsledek výpočtu podle Wikipedie
pro výzvu gama paprsků na zničení jedné věže WTC 11. září 2001!
Minimální nutná výtěžnost 1 Mt TNT pro EMP je z US zbraňového
speciálu otisknutého na Googlu.
Zaznamenal Petr Gabriel.