Včera jsem se zúčastnil rodinné sešlosti, a jak už bývá tam, kde se sejdou muži středního věku, došlo i na historky z vojny. A třebaže chápu odpor k lidově-demokratické armádě způsobený špatnými osobními zkušenostmi, zneklidňuje mne ten odpor k armádě jako takové a celková nevůle se bránit, a posměšné poukazování na Mnichov. Ty líbivé názory typu „armádu zrušit a nahradit ji vyspělou policií… stejně se neubráníme, rozhodují jaderné zbraně a vyspělé technologie… nikdy od Bílé Hory jsme se nebránili“ Neinformovanost je tragická. Nepanikařil jsem, ani nesvolával jsem do zbraně, poukazoval jsem pouze na to, co je dostupné v politkorektních médiích: tj. jak vysoké procento novorozenců v západní Evropě nese různé varianty jména Mohamed, a že kolem roku 1985 by v Jugoslávii nikdo neodhadl, co se stane za pouhopouhých šest let… Jaké bylo překvapení, že ve Francii je pět milionů muslimů podle oficiálních odhadů, a osm až deset podle těch neoficiálních...


Nevím, jak jsem uspěl, možná mne považují za panikáře a rasistického štváče; a třeba jsem alespoň někde zasel semínko pochybnosti a opatrnosti.
O Eurábii se píše jako o „serveru pro přesvědčené“, kde se pisatelé navzájem přesvědčují o své pravdě a ignorují širokou mnohotvárnost islámu. Ať už jsou teorie jakékoli, praxe je zjevná. Muslimové opovrhují západní civilizací (dáváme jim k tomu pravda nemálo záminek i důvodů) a jednoho dne to skončí výbuchem - tedy pokud muži ze Západu zůstali muži, a nejsou jen metrosexuálními, opatrnickými zbabělci, jinak to bude pomalé, zoufalé a beznadějné vyhnívání a odumírání. Pak budeme potřebovat tanky, děla a vojáky, kteří rychle vycvičí občany pro obrany vlasti.

Proboha, tohle je nádherná země, a stojí za to ji bránit! Slované sem přišli před tisíci lety, a splynutím s původními germánskými zemědělci a později přicházevšími latinskými vzdělanci, Židy a Němci ve středu Evropy vznikla jedinečná kultura spojující germánskou preciznost a úředničinu se slovanským chaosem a židovským nadhledem a smyslem pro humor. 20. století se zde prošlo v bezohledných holínkách, ale přece mnohé zůstalo. Ještě není čas války, ještě ne a třeba při troše odpovědnosti a zdravého rozumu nepřijde. Ale prosím všechny čtenáře: nevzdávejte se a nebuďte lhostejní. Upozorňujte a varujte a narušujte lákavou pohodlnost, kde jen to půjde. Nikdo jiný to za nás neudělá.