„Obyčejní Sunité“ – Před druhou světovou válkou, toto byla jen jedna větev Islámu na Balkáně, vedle silných „sufijských“ řad a vedle silného šijitizmu na Kosovu a Makedonii. Komunistický režim však ponechal jen tuto větev islámu; sunitské „sufije“ úplně zníčil a s šijity na Kosovu a Makedonii vytvořil pa pádu Rankoviće svaz a v autonomni oblasti Kosovo je postavil jako vládnoucí kastu (Fadil Xoxa a jeho klan). Tato větev nemá praktického sponzora v cizině a je v dekadenci a rozpadu.

 

Sufije – Přesto že jedna z dvou hlavních větví Islámu v „Království Jugoslávie“ byla sufijský Islám, ví se o ní velmi málo. Dokonce ani tradiční srbo-chorvatské jazykové výrazy které po pět set let označovali větve sufijského Islámu, se nemůžou sloučit s moderní anglickou terminologii, která se v tomto segmentu vychází z arabštiny.

 

Dálé, hlavní větví sufijí na Balkáně byli „Hadije“

Hadije jinak jsou jeden z předních řádů sufijského islámu ve světě a svého sponzora mají v Libii.

Sufije působili v bývalé Jugoslávii tak že se infiltrovávali do již existujicích islámských komunit, a již existujicí džemáty postupně „sufizivali“, jelikož jsou organizovanější a vzdělanější. Politicky jsou orientování na „levé“ politické hnutí v dnešní Bosně, Černé Hoře, Kosovu a Makedonii.

Před druhou světovou válkou existoval i řád „Malvelvijů“, oni všaky byli dost introvertní a tak pro šíření Islámu byli nezajimavý.

 

 

Vahábité – historicky, na Balkáně nikdy nebyli, zato tejď se šíří a hlavně díky sponzoringu z Saudské Arábie. Vahábité nevytváří nové „džematy“ ale „povahábšťují“ stávajicí. Oni se šíří podobně jako protestantská reformace v 16. století, kdy existujicí biskupství dobrovolně přecházeli v Luterány, Kalvinisty apod. Nejvíce st to děje v Bosně, v okolí města Bihać. Vahábité s Jusufem Barčićem v čele jsou jen špička ledovce vahabizmu v bývalé Jugoslávii. V každém případě v Černé Hoře, Kosovu a Bosně se vytváří „oázy“ vahábitů kteří z vesnic kde žijí nebo předměstí měst vytváří ghetta kam nikdo nesmí.

 

Šijité/Bektašije – jsou to struktury bývalé autonomní oblasti Kosovo. Existuji zde již od 14. století a jsou zároveň sijitská, alavitská a sufijské. Jsou proto vázání na Sirii přez svoje kontakty s alaviti a na Libii přez svou sufijskou identitu, pak také na Irán, konkrétně na Hezbolah přez svůj šijizmus. Z jejich trojí identity, nejsilnější je identita sufijská. O jejich šijitizmu jsou pochyby protože oni jsou v podstatě sekta která není součásti čtyř větví šijitů. O jejich alavitské identitě jsou také pochyby. Oni nejsou Alavité, zdílí však nekteré podobnosti ve víře vzniku. Jejich samoidentifikace s Alavity vznikla v 20. století a rozšířila se když v Sirii vyhrála alavitský proud strany BAAS. V každém případě jsou nejorganizovanější, mají celou strukturu někdejší tejné policie Kosova a jsou provázaní s distribucí heroinu do Evropy.

Když v Makedonii probíhala občanská válka oni se báli aby NATO nepodpořilo rospad Makedonie tak rychle přispěchali s podporou pravoslavných Makedonců proti Sunitům, čímž Albánské povstání bylo zmařeno. Od té doby jsou vztahy Sunitu a Bektašitů v Makedoníí špatné. Jinak, Bektašité se obnovili i v Albánii, takže v Elbasaně, jako za časů krále Zogua existuje Bektašitská enkláva.

 

 

Přeloženo z: necenzurirano.com