O vztahu k pravde
 
Pravda a vztahy k pravde hraly a hraji zasadni role uhelnych kamenu vsech
politickych a spolecenskych systemu. Jsme svedky v historii dosud
nerealizovaneho, ale v dnesni CR az prekvapive uspesneho experimentu
vladnoucich stran. Jde o trik, ktery zatim zadnou demokratickou stranu
nenapadl. Kdyz jste kritizovali ci odhalovali komunisty, tak jste dostali
poradne "na frak". Pravda se nesmela dostat na povrch: prekrucovani,
pretvarovani, cenzura a lez vladly jejich svetu. Komuniste se pravdy bali,
byli si ji plne vedomi a delali vse pro to, aby ji pretvorrili. Sve kritiky
pozavirali, postrileli ci vyhnali. Kdyz jste kritizovali ci odhalovali fasisty,
tak to bylo jeste horsi. Fasiste se pravdy bali opravdu jako cert krize.
Takovy respekt meli, ze sve kritiky a hlasatele pravdy likvidovali okamzite,
bez skrupuli a bez jakychkoliv vycitek. Kdyz kritizujete ci odhalujete dnesni
americke demokraty, tak se setkate s prave opacnym pristupem: prehnana
citlivost az strach, okamzita reakce, vysvetlovani, lhani, naprava chyb a
horecnata snaha o uspokojeni vetsiny. Clintonismus a triangulace znamenaji, ze
demokrate se pragmaticky vzdavaji svych principu, delaji kompromisy a
prejimaji myslenky opozice - neni jim to vsak moc platne. Je pozde, pravda je
na povrchu a lhari musi drive ci pozdeji prohrat. Nedavne ceske rezimy vsak
prisly s uzasnym politickym vynalezem: Pravdy se neni treba bat, pravdu neni
treba respektovat, neni treba ji prekrucovat, za ni trestat ci na ni reagovat
- PRAVDU LZE IGNOROVAT! Hloupi komuniste, fasiste i demokrate respektovali
pravdu, bali se ji, reagovali na ni, at jiz poprenim a potrestanim, anebo
podporou a podlezanim. Nikdy je, politicke bridily, ani nenapadlo, ze pravdu
neni nutno respektovat, ze pravdu lze ignorovat ci proste na ni kaslat. V CR
urcite. Hitler, Jelcin, Stalin, Roosevelt, Bush i Clinton meli jedno spolecne:
bali se pravdy, respektovali pravdu, videli v ni soupere i nebezpeci.
Reagovali vsak rozdilne: jedni ji ubijeli, druzi prekrucovali, jini ji
podlezali a posluhovali, Zadny ji vsak nedokazal ignorovat. Dnes, v srdci
Stredni Evropy, prisli nekteri mazani a pomazani na tu nejjednodussi formuli
politicke moci: pravdu neni treba respektovat, pravdu lze ignorovat. Neni
treba zavirat, neni treba popravovat, neni treba prekrucovat ci cenzurovat.
Kritiky lze ignorovat, asi tak jako brblani, mruceni ci rihani. Kazdy si prece
muze rikat co chce, jestlize nikdo neposloucha. Usta jsou prece bezbrannym a
zbytecnym nastrojem - dobra tak jeste k jidlu ci pro sex - neexistuji-li usi.

Pera se take neni treba bat, neexistuji-li oci. Slova se stavaji nesmyslem,
nejsou-li ctena. Potkal jsem v CR politika, ktery si kazde rano nechaval
analyzovat vsechen denni tisk, jako co kdo rekl a kde, a pripravoval obsahle,
fundovane, konkretni reakce, odpovedi a interpelace. Pak, u moci, toho vseho
rychle nechal. Pravdu je treba ignorovat, kaslat na ni, neslyset ji, nevidet
ji - a proste, vytrvale, hlavne dobre financovany, si dokolecka mleti to sve,
v systemu byrokracie, jakou si ani ubohy Kafka nedokazal predstavit. Nikdo nas
stejne nebude poslouchat, tak jako my neposlouchame je. Spolecensky konsensus,
zaklad to klidu a spokojenosti, je konecne pochopitelny: my neposlouchame je a
oni neposlouchaji nas - a je to jedno. Jenze. Jenze my jsme tam, kde jsme my,
a oni tam, kde jsou oni. Jde tedy o rezim a experiment jakesi Byrokraticke
Ignorokracie (ci Idiokracie), ktera si beze studu vyvesi treba i fangli
"Pravda vitezi". Nyni jiz vite proc: ne ze strachu, ne z respektu, a uz vubec
ne z principu ci idealu. Jen a proste proto, ze je to vlastne jedno.

Prof. Milan Zeleny
GBA 626E, Fordham University
113 West 60th Street
New York, NY 10023-7484, U.S.A.
Fax 212.765.5573
e-mail: zeleny@mary.fordham.edu