Jak jsem již psal v předchozím článku, můj otec je Libyjec a seznámil se s mojí matkou, když studoval v Brně vojenskou akademii v osmdesátých letech minulého století. Díky situacím té doby můj otec odcestoval za válkou do Libye, pak jsem se s ním několikrát viděl ještě jako malé dítě a pak ho už nikdy neviděl. 

Dospěl jsem a začal se zajímat více o to kdo je můj otec. Neměl jsem na něj žádné kontakty a tak jsem začal hledat. V té době jsem žil v Itálii (dlouhých 7 let). Itálie je plná arabů a cizinců. Moje matka měla přítele z Tunisu a byl to vlastně první člověk, kterého jsem poznal se stejnou krví jako já. Nikdy jsem se nezajímal o to co je to muslim nebo Islám, ale jelikož jsem žil mezi lidmi, kteří se za muslimy vydávali začal jsem zjišťovat o čem to vlastně je. Zajímalo mě to taky proto, že jsem věděl, že můj otec je muslim.

Brzo jsem zjistil, že nejde o Islám nebo o to, jestli je někdo muslim, ale o to jaký ten člověk je. Přítel mé matky se jevil jako psychopat, který prodával drogy, mlátil moji matku, žili jsme (s mýma dvěma bratry) ve strachu s člověkem, který si říkal muslim. Jediný bod, který dodržoval byl ten, že nejedl vepřové maso - to však z člověka muslima nedělá. Poznával jsem řadu let tyto lidi, dělal si na ně názory a dnes, když si to všechno spojuji s dnešním světem si říkám, že je to všechno o demokracii.

Všechny arabské země do dnešní doby mají koncept režimu, který se na demokracii určitě nezakládá, ale všichni začínají cítit, že demokracii chtějí, ale né tu, kterou tady máme my, ale demokracii ve směru víry. Hlavním bodem politiky v mnoha těchto zemích je Islám. Tedy, nevnímám Islám jako náboženství, ale spíše jako politiku jednotlivých vůdců, kteří díky této obrovské síle v něco věřit zneužívají sta miliony lidí, které drží ve strachu. Otázka islámu a toho být muslim je opravdu strašně zamotaná a je to opravdu na dlouhé povídání. Tento článek je však o něčem jiném, tak to zde nebudu rozebírat, protože mi na to nestačí nervy.

Tak tedy, poslal jsem nějaké informace o mém otci i s jedinou jeho fotkou, kterou mám na Libyjskou ambasádu v Tripolisu. Obrovský úspěch přišel už pár dní po mém emailu, protože ho nějaký velvyslanec poznal. Kontaktovali mého otce a ten jim dal na sebe telefon. Bylo to velmi zajímavé poprvé mluvit se svým pravým otcem, bavili jsme se v angličtině. Začal jsem se tedy zajímat více o Libyi. To bylo v lednu roku 2010, tedy cca rok před začátkem války. Postupně jsem zjišťoval, že jako první syn mám nějaké výhradní práva, také jsem zjistil, že mám mnoho sourozenců. Otec mi do telefonu říkal, že chce, abych přijel do Libye, že budu mít vše co budu chtít a zakončil to tím, že musím být muslim.

V tom se mi do hlavy řinulo mnoho myšlenek o tom co to vlastně muslim je, co ten můj otec vlastně po mě chce. Nechal mě jako svého prvního syna někde v ČR, nezajímal se o mě, moje matka mě porodila v 16-ti letech, tedy měl sex s 15-ti letou holkou - to znamená být muslim? Přesně tato slova jsem mu řekl do telefonu a kupodivu můj otec mlčel. Mnoho lidí si myslí, že když o sobě někdo řekne, že je muslim musí mít charakter a chování podle nějakého kodexu Islámu, ale tak to přece vůbec není.

Takto jsme udržovali kontakt několik měsíců až do ledna 2011, kdy mi otec řekl, že se s ním teď delší dobu neuslyším. Nevím, proč mi to řekl, protože v té době ještě žádná válka nebyla, ale mám ten dojem, že jako vysoce postavená osoba u armády Libye měl nějaké informace, samozřejmě o nich nemohl mluvit.

Začala válka a mě to všechno doklaplo. USA a NATO začalo bombardovat Libyi prý pro ochranu civilistů, protože Kaddáfi dal rozkaz střílet do demonstrantů. Nejsem schopen posuzovat Kaddáfiho smýšlení, ale jsem si jist, že tento člověk je nejvíce hrdým Libyjcem ze všech a že by do svých lidí, nebo snad do dětí či žen nikdy střílet nenechal. Někdo mi na to odpoví, že asi nevím o Lockerbie, ale po zjištění všech informací si ani já nejsem jistý, kde vlastně byla pravda. Kaddáfi určitě nebude svatý člověk, ale nevěřím, že by dělal něco proto, aby v očích svých lidí byl jako tyran. Toto je výtah poznámek, které jsem si obstaral.

Ve srovnání s většinou zemí třetího světa a dokonce i prvního, se Libyjci mají opravdu dobře. V celé zemi probíhá rozsáhlá bytová výstavba. Za byty se neplatí nájem. V Kaddáfího (západními ideology vysmíváno) "Zelené knize" se dočteme: "Dům je základní potřebou individua a rodiny, proto nesmí být vlastněn někým jiným."

Libyjská revoluce, díky příjmům z exportu ropy a zemního plynu zajistila Libyjcům tak vysokou životní úroveň, že začali odmítat provádět manuální práce v průmyslu, zemědělství i službách. Vláda musela dlouhodobě importovat pracovní síly tisíce Indů, Egypťanů, Číňanů, Turků, Evropanů, Korejců a dalších do Libye. Co vůbec dělali v Libyi? Západní média tvrdí, že nezaměstnanost samotných Libyjců přesahuje 30%. Pokud je to pravda, proč tam pracovalo tolik cizinců? CNN, BBC, Al Džazíra, všechny tiskové agentury, nám vnucují představu o lidovém povstání proti krvavému diktátorovi Kaddáfím, jeho synem a nohsledů, kteří za čtyřicet let proměnily demokratickou zemi v peklo. Přesně podle připraveného scénáře pomocí kontrarevolučních sil slyšíme rozhovory s "revolucionáři" provedené údajně na ulicích Benghází nebo Tripolisu s kulisou střelby ze samopalů, pálením obrazů diktátora a jeho vlajek.

Nelson Mandela nazval Muammara Kaddáfího jedním z největších bojovníků za svobodu 20. století s tím, že Jihoafričané mohou za kolaps apartheidu v mnohém vděčit právě Kaddáfího a Libyi, a dodal, že v nejtěžších okamžicích života jak svého, tak i svých spolubojovníků to byl právě Kaddáfí, kdo byl stále s nimi. Kaddáfího "Zelená kniha" představuje ostrou kritiku kapitalismu a západního parlamentního modelu mnohostranické demokracie. Zatím se nikdo nepokusil popřít, že systém "přímé demokracie" prezentován Kaddáfím je vhodným alternativním modelem pro Afriku a Třetí svět, kde západní parlamentarismus selhal a přinesl pouze bídu, etnické i tribální konflikty a chaos.

Libyjské obyvatelstvo má nejvyšší životní úroveň v Africe. HDP na obyvatele činí 6000 USD. Pokud jde o oficiální "Index lidského rozvoje", který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN) a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatel, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další byl Tunis až osmdesáté první. Při tom v roce 1951 byla Libye oficiálně nejchudší zemí na světě.

Dva britští významní žurnalisté David Bluntly a Andrew Lycett, kteří nejsou v žádném případě příznivci Libyjské revoluce museli napsat: "Mladí lidé jsou dobře oblečeni, živeni a vzdělaní. Dnes si Libyjci vydělávají v průměru na hlavu víc než Britové. Nerovnost ročních příjmů je menší jako ve většině států. Libyjské bohatství je rozděleno spravedlivě v celé společnosti. Každý Libyjec má zajištěné bezplatné (a často vynikající) vzdělání, lékařskou a zdravotní péči. Nové školy a nemocnice jsou impozantní podle všech mezinárodních standardů. Všichni Libyjci mají vlastní dům nebo byt, automobil, TV, video a telefon.

Libyjci měli mimořádně vysokou životní úroveň - neměli důvod se bouřit. Sestřička vydělávala 1000 dolarů, měli bezplatné středoškolské a vysokoškolské vzdělání, dokonce i v zahraničí. Porodné 5000 dolarů, příspěvek na bydlení 64 tisíc dolarů, každá rodina měla 2-3 vozy ...

Revoluční vláda nejen mnohonásobně zvýšila zisky, které země získávala díky ropě, ale také je nasměrovala i na rozvoj země a blaho lidu. Na bázi státního sektoru byla rozjetá industrializace, byly vytvořeny petrochemický, metalurgické, elektrotechnické a další průmyslová odvětví. Rolníci dostali půdu, byly vytvořeny družstva a státní ekonomiky. Pod pouští byla objevena obrovská zásobárna pitné vody a provedena síť potrubí, které zásobovaly vodou celou zemi. Libyjcům poprvé v historii získali bezplatné zdravotnictví a vzdělání, průměrný věk zvýšil z 50 na 75 let, úroveň vzdělanosti z 13 na 70%. Průměrný zisk na obyvatele v moderní Libyi je vyšší než v Brazílii. Všechno to obyvatelé sousedních zemí mohou vidět pouze v sladkých snech. Nač se tento národ bouří?

Nezaměstnaní dostávali příspěvek $ 700. Za Kadáffiho obyvatelé Libye dosáhli takovou životní úroveň, jaká se obyvatelům bývalého SSSR bude zdát nedosažitelnou. Za zisky z ropy a plynu Kadáffi stavěl komfortní paneláky a rozdával byty v nich, za které se neplatilo za bydlení ani za elektřinu všem, kteří chtěli. Benzin v zemi stál pár drobných, každá rodina měla 2-3 nová auta. Novomanželé dostávali několik desítek tisíc dolarů. Děti kteréhokoli rodiny měly hrazeny vzdělání v zahraničí. Bezplatné zdravotnictví a školství. Základní potraviny se prodávaly za symbolické ceny, velké daně chyběly. Přes den téměř celé obyvatelstvo Tripolisu relaxovalo u moře. Spatřit pracujícího Libyjce bylo v Libyi obtížné.

Navíc, byla to vysoká životní úroveň celého národa, nebyl tam žádný fanatický islám a žádní extrémní boháči. Rozumíte tomu? ŽÁDNÍ FANATICI, ŽÁDNÝ FANATICKÝ ISLÁM. LIBYE BYLA V TOMTO SMĚRU VŽDY VELMI TOLERANTNÍ NAROZDÍL OD FANATICKÝCH FUNDAMENTALISTŮ Z JINÝCH ARABSKÝCH ZEMÍ!

Co se vlastně stalo? Kde začaly největší protesty v Libyi? Ve městě Benghází. Ano, toto město má cca 600 000 lidí a z toho je tam na deseti-tisíce Libyjců! Všechen zbyte jsou přistěhovalci, emigranti s Libyjským občanstvím. Jsou to lidé, kteří Islám vnímají jinou formou než Libyjci. Tam to všechno začalo. Bylo to vše uměle vytvořené jen proto, aby se Libye dala islamizovat, aby v této zemi existoval jakýsi ekonomický řád podle Islámu, ale to je jen jedna strana věci. Pak tu máme další důvody. Libyje je obrovský stát s obrovským nerostným bohatstvím, který ale využívá v poměru velmi málo lidí kvůli množství obyvatel. Kolik je lidí v Libyi? Něco kolem 5-ti milionů a teď si představte, že sta miliony až miliardy dolarů ročně spadají pod vládu, která s těmito penězi hospodaří, zajišťuje vyrovnanost tak, aby nikdo nestrádal a nikdo nebyl příliš bohatý.

Kaddáfiho Libyje je ta, která žije pro tu správnou demokracii a západní arabské země to věděli moc dobře. Kaddáfi se snažil vytvořit nějakou Africkou unii kde by se všichni arabové spojili, aby začali vytvářet svůj svět k dobrému životu, životu, který není jen o zabíjení a o fanatické víře v Boha, ale to se šejkům, vůdcům a politikům vůbec do krámku nehodilo. S ideou, kterou Kaddáfi měl by se miliony arabů a jiných afričanů přestalo hnát do Evropy. Víte, jak je to kontraproduktivní pro někoho kdo chce šířit světový džihád mečem? Fanatičtí islámisté tohle nemohou dovolit, oni tuto nesnášenlivost potřebují podporovat právě tím, že se co nejvíce arabů s vírou v Islám dostane právě do Evropy! A USA? Ta s tím souhlasí a musí dělat vše proto, aby v lidech v Evropě pěstovala nenávist, protože jen tak dokáže na svou stranu Evropu získat, aby pak pospolu všichni mohli bojovat proti - jak oni říkají - islámistům a cíl toho všeho? Nerostné bohatství. V tomto světě nikdo nedělá nic jen tak pro dobro, ale jsou v tom vždy peníze.

Přál bych si, aby Kaddáfiho idea prošla a začalo se za ni bojovat, protože jen tak se dá zamezit přívalu emigrantů do Evropy, ti lidé co emigrují proto mají nějaký důvod a není to proto, že by chtěli někoho kolonizovat, ale protože ve své zemi díky vůdcům a jejich politice přišli o svobodu, přišli absolutně o veškerý svobodný život a tak se distancují a myslí si, že je Evropa přijme s náručí, protože my tu máme demokracii. Ale demokracie v Evropě je opravdu hodně různorodá - to víme všichni. Pak se tyto rodiny uvelebí někde v centru Londýna a hle jsou terčem rasismu, xenofóbních výpadků Evropanů a co se děje pak? Přesvědčí se o tom, že Evropané jsou špatní, že to je přesně tak jak jim to vůdcové říkali a pak jdou do ulic a jsou na straně svých lidí. Samozřejmě se nazastávám těch islámských fanatiků, kteří s touto myšlenkou do Evropy emigrovali.

Když začala válka v Libyi, tedy někdy koncem března, konečně jsem se s otcem spojil.V té době jsem přesně nevěděl jak se věci mají. Měl jsem nějaké informace od něj, ale neměli hlavi ani patu. Nejspíš nemohl do telefonu říct vše co by chtěl. Nyní jsme se v červenci spojili znovu a já se ho opět ptal na válku v Libyi. Podle jeho informací je v Libyi minimálně o 50% větší klid než jak to podávají média. Lid Libye momentálně bojuje proti povstalcům, najatým žoldákům a přívrženců Al-Kaídy. Rabují město od města a každý kdo jen vypadá jako přívrženec Kaddáfiho je zabit a o svůj majetek oloupen. CHCEME TOHLE V EVROPĚ? A NATO? USA? Směle těmto lidem pomáhají s tím, že to dělají pro Libyjce, ale oni tohle nechtějí. Kdyby se jim tam tyto velmoci nepletly do jejich záležitostí tak by v Libyi už byl dávno klid, ale to si už tyto velmoci nemohou dovolit, protože ztratily mnoho peněz a nyní se jim to musí nějak vrátit.

To je můj názor a moje postavení. Nevím co je pravda, ale vím co PRAVDA NENÍ!