Talmud
- co je to vlastně onen tajuplný Talmud? Je to náboženství? Nevěřte nevzdělaným,nebo různým (sebe)zmanipulovaným kazatelům primitivisticky materialistických ideologií, nevěřte hlupákům. Třebaže se Talmud logicky úzce vztahuje k židovskému náboženství a k židovskému národu, není to dílo židovského náboženství ani o židovském náboženství, ani o židovském národu. Je to tedy ideologie? Nikoliv, je to soubor filosofií, životních příběhů a životních moudrostí mnoha osob. Je koncipována převážně jako dialog dvou rozličných přístupů k danému filosofickému tématu. Je to snad tedy kniha? Nikoliv. Příhodnější a fakty podložené je spíše označení talmudická literatura. Proto není možné určit ani autora. To, co se běžně označuje jako Talmud vznikalo postupně po dobu dlouhého historického období zachycováno psacím náčiním mnoha obvykle anonymních autorů. Není ani jeho jednotná forma, jako základní členění postačí hovořit o jeruzalémském a babylonském Talmudu - ale o tom podrobně až později.TALMUD znamená UČENÍ (se).

TALMUD je dále obsahově dělen zejména na Mišnu a Gemaru. Mišnu (překládejme Opakování), tedy ústní tradici starých mistrů, jejich slov a činů. Gemaru (překládejme Nauku) , tedy komentáře, doplňování či revidování, souvztažnosti, návaznosti a jakousi superstrukturu Talmudu dal ze zdrojů tanaim ( obecně staří, izraelští Talmudisté) a amoraim (novější, již i babylonští talmudisté) v ucelené písemné formě poprvé zpracovat rabín Jehuda HA-NAŠÍ (jedná se o titul patriarchy – nezaměňovat s titulem velekněze již zničeného chrámu, nebo pronásledovaného a formálně Římany zakázaného židovského náboženství) asi roku 200 n.l. (Tradiční) Jeruzalemský Talmud byl dopracován zhruba koncem 4. století, Babylonský Talmud asi o sto let později.

"Obracej stránky, dobře je obracej, neboť je na nich vše" praví starý Izraelita.

Zde můžeme vysledovat kořen antisemitské nenávisti starých i čerstvějších primitivů. Židé si (již ve starověku) dovolovali říkat že vědí vše! Neslýchané! Pobuřující! Zločinné! Ale nechme primitivy i dál utápět se v bezmocném zuřivém vzteku. Každým dalším takovýmto vzteklým, výsostně hloupým výkřikem do tmy svědčí dokonale, co jsou zač. Stejné zášti je pak vystaven další výrok biblického proroka : "Budeš se učit Tóře dnem i nocí". Také věru "hrozné", že starozákonní prorok klade důraz na motlitbu k bohu . Učit se Talmudu je pak zcela nevídaný přínos starověkých izraelských mudrců do světa polyteistických či tehdy ještě ojedinělých monoteistických náboženských představ. Moudrost – dušení schopnost,kterou staří Řekové nazvali filosofií - poskytne útočiště a ochranu před zlem, neštěstím a životními nejistotami. V Talmudu se nenacházejí zdaleka jen hluboké teologické rozpravy ale je blízký všem běžným životním problémům člověka, ať prostého či urozeného, chudého či bohatého, zručného i nešikovného, řemeslníka i oráče, obchodníka s vlnou , vojáka či učitele. Jsou zde podobenství a aforismy, otázky loajality (k rodině, národu, městu, k vládci), otázky povinnosti, oddanosti, věrnosti, poctivosti, zmiňována je medicína i geometrie, astronomie i alchymie, neboť četné talmudické osobnosti patřily nejen k největším filosofickým autoritám své doby ale i k předním vědcům v těchto oborech.

Vzhledem k výše řečenému nenalezneme a nemůžeme nalézt v Talmudu autoritativní nezpochybnitelné příkazy božské, nebo jiné absolutně nadřazené autority, kterým není dovoleno se nejen vzepřít, ale ani o nich pochybovat. Použiji citát významného současného talmudisty Elieho Wiesela. Když se v dětství ptal rabína zda nesmí o šabatu nikdy zapálit svíčku či zhasnout svíčku již hořící. "Jistěže o šabatu je práce zakázána, tak to přikázal bůh. Ale bůh také přikázal nezhasit svíčku nemocnému či umírajícímu, přikázal chránit náš život před nebezpečím lupičů, zlodějů či nepřátel blížících se pod ochranou tmy a noci. Jde li o lidský život,je od boha dovoleno vše".

K obrovskému významu TRADIC Talmudu si český, potažmo evropský (i americký čtenář) musí uvědomit propast věků, kterým toto dílo promlouvá k současníkům židovské národnosti. Zdaleka již neplatí že každý člověk židovské národnosti je současně věřícím Židem, ale hrdost na toto nadčasové dílo , na odkaz předků je pochopitelná. Typický dnešní Izraelita nenosí kaftan ani pejzy, nevykonává náboženské soukromé ani veřejné obřady, ale nemůže bez emocí číst žalozpěv rabína Jechiela z Paříže Ludvíka IX. (13.století) nad pálením židovských svitků a zabíjením Židů či Mamoinidesovy traktáty o krvavém pronásledování Židů Maury ve Španělsku. Nepochopitelná „zarputilost“ až „démoničnost“ Židů studujících v různých dobách a na různých místech Evropy (jakož obdobně v muslimy plně ovládané severní Africe a na Blízkém či Středním Východě) Tóru a Talmud zatímco krví zpití zabijáci vtrhávali do jejich domovů s pochodněmi živila a mohutněla v samoúčelný odpor a nenávist v duších různých , nejen tedy evropských primitivů. Vskutku tisíciletá moudrost a odkaz vzdělaných Židů – učitelů – ze starověkého Jeruzaléma nebo dokonce z babylonského exilu promlouvá k současníkům tím naléhavěji. Obsahem a posláním Talmudu je totiž život sám. Nic není tak banální, aby to nemělo význam. Tváří v tvář utrpení, pronásledování, ba i smrti získává „banální“ skutečně posvátný význam. Můžeme hovořit o paralele k biblickým podobenstvím a nejen to. Zapomnění je skutečná s definitivní smrt. Proto je Talmud nazýván také lékem proti Zapomnění. A proto mají Židé včetně ateistů – a zdaleka nejen Židé - v úctě (také) Talmud.

Co znamená Talmud pro současné (doufám že nejen) Židy? Obrazně se říká že Talmud nemá počátku. Nemá ale ani konce. Od polomystických prvních Talmudistů po poslední Talmudické mistry z Babylonie, kteří tradiční Talmud ukončili, ale nezapečetili, znamená živou současnost. Nejsou jí jen novější díla o starých talmudistech nebo jejich konkrétních naukách, do Talmudu logicky spadají i další knihy Talmudického (tedy zdůrazněme o UČENÍ se pojednávajícího ) charakteru . Typickým znakem talmudického textu je diskuse, nebo chceme-li disputace. Jak v dalších částech ukáži, nikde tam nenajdete jednoznačné příkazy (zákazy) žádné svrchované autority která NESMÍ být za žádných okolností zpochybňována co je „správné“ činit, jak jednat, jak mluvit, jak myslit, jak se chovat v nejrůznějších osobních i společenských okolnostech a situacích. Naopak, Talmudista vyzývá k osobní účasti na diskusi, připoj se, přemýšlej, jednej a mluv. Nikoliv náhodou staré příběhy a dialogy oslovují i dnes žijící čtenáře, dávají jim skutečné otázky a vyžadují na ně skutečné odpovědi. A nijak se s námi „nepářou“ ,stejně jako se „nepárali“ se svými současníky. Je dobré nebo špatné vzepřít se ukrutné, tyranské, cizácké vládě? Pomsta sebevědomé moci se dá přeci očekávat ukrutná - a to hlavně na nevinných a bezbranných. Je tedy povstání, vzpoura skutkem jednoznačně „dobrým“? Je lepší se hrůzovládě a tyranii vzepřít jen filosoficky v soukromí,nebo se zbraní v ruce a na veřejnosti? O kolik je horší nebo lepší urazit, okrást, zranit nebo přímo zavraždit blízkého přítele, člena rodiny nebo neznámého žebráka u cesty? A vskutku ne vždy se tyto diskuse odehrávají ve všeobecné úctě a respektu. Někteří z účastníků talmudické disputace jednají podle, nízce, zákeřně či přinejmenším tvrdohlavě, unáhleně a nepřiměřeně. Ze zcela zřejmého (doufám) důvodu však musí být skutky a slova podlých, nečestných, ničemných a zákeřných, či prostě jen mýlících se osob zachovány pro UČENÍ SE stejně jako slova skutky osob vysoce moudrých, vzdělaných, uměřených, morálních a charakterních. Zůstává záhadou jakým „myšlenkovým“ pochodem z toho jistí minulí i současní primitivové vyvodí závěry o mrzkém, podlém, podvodném, zákeřném charakteru Talmudu. V talmudickém vyprávění se žena svěří rabínovi že „otcem mého mladšího syna je můj starší syn“. Nechme stranou rozuzlení, pro mě za mě ať si ho v této chvíli po svém „rozuzlí“ nějací antisemité jako typicky nacisté, komunisté či muslimové. Je ale tento příběh doporučováním, přikazováním či oslavováním incestu? To jsou typické myšlenkové pochody nejen našich (českých nebo slovenských) antisemitů.

Jistě, můžeme se smát, obdařeni patřičnou duševní retardací jak může „odporný“ a „hloupý“ Žid bádat nad důvody zapření víry syna Abujova. Anebo můžeme přemýšlet a UČIT se. Talmud se ostře staví jen proti lhostejnosti, proti nezájmu. Zaujmi stanovisko, uč se, přemýšlej, vytvoř si názor, konfrontuj jej se svým okolím, se skutečností a především jednej. Jde zde jak o záležitosti osobní, tak veřejné. Není to dílo o neutrálním pozorování, není to kronika dat a jmen. Pronásledování Talmudu v dějinách splynulo s pronásledováním židovské víry a židovského národa. Logicky se dnes opět setkáváme s pochybnými argumenty již zmíněných jistých primitivů, kteří nejsou schopni ani definovat co je zač Tóra a Talmud. K „vědění“ je přeci třeba málo, je to přeci „žiďácke“, je to přeci „sionizmus“ a to „každému“ stačí k zášti a iracionální krvelačné nenávisti. Podvědomě všichni pronásledovatelé chápali že bez Talmudu a Tóry bude židovský národ zbaven kořenů a skutečně vymýcen. Vždy jim bylo lhostejné že se nejedná o žádné spisky „bezbožné“, „zločinné“, o díla „antikrista“ nebo v modernějších dějinách a spisky „zlodějských“, „ničemných“, „podlých“ ba, jak aktuálně i dnes také čteme “NENÁVISTNÝCH“ (!) Židů. Mnoho národů bylo přepadeno nepřáteli, mnoho jimi zdecimováno, mnoho uvrženo do poroby a otroctví, mnoho národů zaniklo. Ztratili své kořeny, svůj jazyk, své tradice které pro Židy představují v prvé řadě Tóra a Talmud. V tom tkví hlavní, historický (chceme-li, pak také náboženský) význam Talmudu pro současné Židy. Pro nás ostatní je to vynikající dílo – učebnice moudrosti, logiky, tolerance a lidskosti

Na závěr ještě jeden velice moudrý citát obdivuhodného Elieho Wiesela. Pro hlupáky a fanatiky bude jistě jen důkazem „ „žiďácké“ „arogance“ a „nadřazenosti“ .“Nežiji v Jeruzalémě. Ale díky Talmudu Jeruzalém sídlí ve mně“.