Nedávno poklidné vody plíživé islamizace ČR rozbouřila zpráva zachycující imáma Lukáše Větrovce jak káže o soudném dni a zabíjení židů. Bohužel charakteristické pro mnohé politiky i osoby s úřední pravomocí ve dnech příštích bude výklad celého incidentu ve smyslu osobního selhání jednotlivce, které nemá žádnou spojitost s učením islámu.

Tento přístup umožňuje celou problematiku zamést pod koberec a pokračovat v nastoleném kurzu pozvolného sbližování naší i evropské společnosti s Dar al-islam.

Svoji nechuť a strach jakkoliv v dané věci konat si úředníci zdůvodňují „ušlechtilou“ potřebou chránit naši společnost před hněvem muslimské komunity. Tento myšlenkový koncept se podobá myšlení oběti, která se navždy rozhodla platit výpalné.

I přes oficiální popírání je veřejným tajemstvím, že letora obzvlášť oddaných muslimů bývá výbušná. Hněv a násilí pro Alláha je odměněno nesmrtelností v ráji. Alláh snímá břemeno výčitek z každého kdo vraždí a má přitom na paměti jeho slávu.

Některé obzvlášť oikofobní osoby se namísto nad výroky pana Větrovce budou rozčilovat nad tím, jak se někdo vůbec mohl opovážit monitorovat dění v brněnském muslimském centru. Například pan František Bublan má pochyby zdali Větrovcovy výroky jsou šířením nenávisti proti skupině obyvatel.

Chtěl bych poukázat na to, že korán se k lidem židovské víry vyjadřuje jednoznačně. A především bych chtěl poukázat na skutečnost, že učení islámu a kázání nenávisti k židům jsou spojené nádoby. Přestaňme se proto pokrytecky tvářit, že libovolné „napomenutí“ pana Lukáše Větrovce systémově vyřeší skutečnost, že ve jménu islámu dochází v ČR trvale k hlásání nenávisti k nevěřícím, židům a s určitou dávkou počáteční sebekontroly i ke křesťanům.

Islám celou řadu biblických postav (např. Adam, Eva, Abrahám, Mojžíš, Noe, Marie, Ježíš) považuje za muslimské proroky. V koránu jsou úryvky židovského a křesťanského písma převyprávěny v tom smyslu, že se jedná o volání Alláha k muslimské víře (viz sůry 2 a 3).

Židovské a křesťanské náboženství je v koránu vyloženo jako zkreslení a odklon od originální muslimské víry.

Mohamed si byl vědom, že s tímto výkladem balancuje na hraně trpělivosti tamější židovské, křesťanské a polyteistické společnosti. Proto Alláhova sdělení během relativně dlouhé kariéry božího posla dávkoval postupně a leckdy i v protikladu k předchozím Alláhovým sdělením.

V počátečním období Mohamedovy kariéry božího posla je zmiňována smlouva (úmluva) mezi Alláhem („zaručeně jediným skutečným bohem“) a lidem knihy. Křesťané i židé jsou v koránu s různou mírou přesnosti označováni jako lid knihy. V nepříznivých obdobích bylo vždy možné poukázat na to, že Alláh má pro lid knihy „pochopení“ a k jejich nápravě sesílá důkazy především v podobě Mohameda samotného.

Po mnoha válkách se Mohamedovi podařilo upevnit svoji moc a moc komunity svých následovníků. Konečné řešení poté Mohamed vyjevil v poslední seslané sůře č. 9. Korán, „jedinečné a neopakovatelné dílo Alláhovo“, totiž není řazen chronologicky. V úvodu sůry 9 Alláh ruší úmluvu. Z lidu knihy se stávají modloslužebníci a nevěřící. V duchu veršů sůry 9 vznikla doktrína džihádu požadující válečné tažení proti všem, kteří odmítnou uznat svrchovanost Alláha, poselství Mohameda a platnost jejich pravidel. V časovém horizontu 150 let od smrti Mohameda (632 n.l.) dobyla muslimská vojska území srovnatelné s územím bývalé říše Římské.

Pojďme nahlédnout koránské hodnocení židů a ostatních nemuslimů.

http://koranoislamu.cz/

2:8 Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: „Věříme v Boha i v den soudný,“ zatím však jsou nevěřící. 2:9 Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení. 2:10 V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali.

Jaké bude chování muslima, který dané pasáže přijme za své?

3:110 Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha . A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci.

9:28 Vy, kteří věříte! Modloslužebníci jsou věru nečistota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě po tomto roce! A obáváte-li se kvůli tomu nedostatku, pak vás Bůh obohatí ze štědrosti Své, bude-li chtít, a Bůh věru je vševědoucí i moudrý.

Není snad správné nečistotu trvale odstraňovat?

3:118 Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní.

Výmluvně cíle Mohameda „a myšlení Alláha“ dokumentují pasáže 5:8 – 5:19, nebo třeba pasáže následující:

5:41 Posle, nermuť se kvůli těm, kdož předhánějí se v nevěrectví! Ti patří k těm, kdož říkají ústy svými „Uvěřili jsme!“, zatímco v srdcích svých neuvěřili, a k těm, kdož vyznávají židovství a horlivě naslouchají lžím a naslouchají i lidem jiným, kteří k tobě nepřicházejí. Oni přemísťují slova z jejich míst říkajíce: „Jestliže je vám toto dáno, přijměte to, avšak není-li vám to dáno, dejte si pozor!“ A koho Bůh chce uvést v pokušení, tomu ty ničím u Boha nepomůžeš. A to jsou ti, jichž srdce Bůh nehodlá očistit - těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný. 5:42 Naslouchají lžím a pohlcují to, co neprávem získali. Přijdou-li k tobě, pak mezi nimi buď rozsuď, anebo se od nich odvrať! Odvrátíš-li se od nich, nemohou ti nikterak uškodit, však budeš-li soudit, suď mezi nimi spravedlivě, neboť Bůh věru miluje spravedlivé. 5:43 A jak by si tě mohli vybrat za soudce, když mají Tóru, v níž je obsažen rozsudek Boží? Potom se však od ní odvrátili - a nejsou tedy věřící.

Nikdo by neměl zůstat na pochybách, že takto náboženská, ani rasová tolerance nevypadá. Muslimové se vpodstatě považují za jediné právoplatné dědice židovského odkazu. Tomuto výkladu velmi napomáhá propaganda nálepkující odpůrce ideologie islámu jako antisemity.

5:82 A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: „Jsme křesťané!“ A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni.

Koránský přístup k židům dobře vystihuje také pasáž 2.87 – 2:96.

2:87 A již kdysi jsme dali Mojžíšovi Písmo a po něm jsme i jiné posly vyslali; a dali jsme Ježíšovi, synu Marie, důkazy jasné a podpořili jsme jej Duchem svatým. A kdykoliv přišel k vám posel s něčím, co duše vaše si nepřály, zpyšněli jste: jedny jste prohlásili za lháře a druhé jste zabili. 2:88 I pravili: „Neobřezána jsou srdce naše!“ Však nikoliv! Proklel je Bůh za nevíru jejich; jak málo oni věří! 2:89 A když se jim nyní dostalo od Boha Písma, jež potvrzuje pravdivost zjevení, které již měli a přitom předtím prosili o rozhodnutí proti nevěřícím - když k nim tedy přišlo to, o čem již byli zpraveni, sami v to neuvěřili. Kéž prokletí Boží padne na nevěřící! 2:90 Jak hnusné je to, zač prodali duše své! Nevěří v to, co seslal Bůh, z čiré závisti, že Bůh seslal něco z dobrodiní Svého těm ze služebníků Svých, jež si vyvolil. A uvalili na sebe hněv za hněvem, a trest ponižující je určen pro nevěřící. 2:91 A když je jim řečeno: „Věřte v to, co nyní seslal Bůh!“, tu hovoří: „Věříme jen v to, co bylo nám sesláno dříve!“ A nevěří v to, co bylo sesláno později, ačkoliv je to pravda, jež potvrzuje pravdivost zjevení, která již mají. Rci: „Proč tedy jste zabíjeli dříve posly Boží, jste-li věřící?“ 2:92 Vždyť věru přišel k vám Mojžíš s jasnými znameními, a přesto jste si za jeho nepřítomnosti vzali tele a stali jste se nespravedlivými. 2:93 A hle, uzavřeli jsme přece s vámi úmluvu a vztyčili nad vámi horu řkouce: „Přidržujte se toho, co jsme vám dali, co nejpevněji a poslouchejte! I řekli: „Slyšeli jsme a neuposlechli jsme.“ A byla srdce jejich napojena teletem za nevíru jejich. Rci: „Jak hnusné je to, co přikazuje vám víra vaše, jste-li věřící.“ 2:94 Rci: „Je-li příbytek poslední u Boha vyhrazen jen pro vás a ne pro ostatní lidi, pak žádejte si smrt, jste-li pravdomluvní!“ 2:95 Však oni o to nikdy nepožádají kvůli tomu, co ruce jejich dříve spáchaly. A Bůh dobře zná nespravedlivé. 2:96 Vskutku pak shledáš, že jsou to lidé, kteří nejvíce touží po životě, ba více než modloslužebníci; některý z nich by si přál, aby život jeho trval tisíc let. Avšak ani kdyby tak dlouho živ byl, neodvrátilo by to od něho trest - vždyť Bůh jasně zří, co dělají!

Celá sůra 5 i 2 jsou antižidovskou propagandou za niž by se nemusel stydět ani Hitler. Bohužel již Mohamed dokázal využítl křesťanskou nevraživost vůči židům. Podle koránu Alláh židy za jejich neposlušnost proměnil v opice a křesťany ve vepře.

Sám Mohamed jako posel boží a vzor jedině hodný následování plnil Alláhovy instrukce k židům s patřičnou pílí. Tak je muslimem zaznamenáno v jeho životopise:

V sedmém roce hidžry vyjel prorok se šestnácti stovkami následovníků na výpravu proti židovskému kmeni z Chajbaru vzdáleného sto mil. Postupovali cestou tak, aby zabránili Chajbarským získat pomoc od svých spojenců Ghatafanů.

Když prorok dosáhl údolí Chajbaru, se svými společníky se zastavil a modlil se k Aláhovi. “Pane nebí a země, které objímáš, Pane obou světů a všeho, co obsahují, Pane dáblů a těch, kteří jsou zkažení, Pane větrů a všeho, co rozprašují! Žádáme tě o dobro pro tuto vesnici, o dobro pro její obyvatele, a o dobro pro vše v ní, a utíkáme k tobě pro útočiště před jejími zly, před zlem jejích obyvatel, a před zlem všeho, co je v ní. Vpřed, ve jménu Aláha!” Tato slova pronesli v každé vesnici, do které vstoupili.

Aláhův prorok nenapadl Chajbar až do dalšího rána; pokud slyšel volání k modlitbě, neprovedl by útok, pokud ho ale nezaslechl, zaútočil. “Zastavili jsme se na noc u Chajbaru, a prorok čekal a neuslyšel ranní volání k modlitbě, proto nasedl na svého koně a my jsme nasedli na naše. Já [prorokův sluha Anas] jsem jel za Abu Talhoutakem tak blízko, že se moje noha dotýkala nohy Aláhova proroka. Potkali jsme několik dělníků, kteří šli brzy ráno do práce a kteří nesli lopaty a koše, a když spatřili proroka a jeho armádu, křičeli a utekli. Prorok vykřikl: ‘Aláhu akbar! Chajbar bude zničen’”.

Prorok jednu za druhou obsadil židovské pevnosti a cestou bral zajatce. Mezi nimi byla Safíja, žena Kinana, náčelníka Chajbaru, a její dvě sestřenice; prorok si vybral Safíju pro sebe. Další zajatci byli rozděleni mezi muslimy. Bilal přivedl Safíju prorokovi a cestou minuli těla několika Židů. Safíjiny společnice naříkaly a sypaly si na hlavu prach. Když Aláhův prorok spatřil tuto scénu, řekl: “Odveďte ode mě tyto dáblice”. Nařídil ale, aby Safíja zůstala a hodil na ní svůj plášť. Muslimové tak věděli, že si jí vyhradil pro sebe. Prorok pokáral Bilala řka: “Přišel jsi o všechnu slitovnost, když jsi nechal projít ty ženy kolem těl jejich manželů?”

Muslimové měli zvyk jíst maso svých oslů, ale v tento den pronesl prorok několik zákazů pro budoucnost; žádný muslim nesmí jíst maso ochočeného osla. Ačkoliv prorok zakázal jezení tohoto masa, povolil jezení masa koní. Také prohlásil: “Není podle zákona, aby Věřícího zavlažovat sklizeň jiného muže [měl styk s těhotnou zajatkyní]; ani nesmí mít Věřící styk se zajatou ženou, pokud nebyla očištěna; ani nesmí Věřící jet na zvířeti, které mu nepřipadlo a vrátit ho vyhublé k ostatní kořisti, ani nesmí nosit ukořistěné šaty, a vrátit je ke kořisti obnošené”.

Poté, co Aláhův prorok dobyl Chajbarské pevnosti a majetek, dorazil k pevnostem al-Watih a al-Sulalim, které jako poslední odolávaly. Ty oblehl. Pak vyšel ven Žid Marhab a vyzval k boji muže proti muži. Prorok řekl: “Kdo odpoví na výzvu toho muže?” a Mohamed bin Maslama odpověděl: “Já! Musím pomstít svého bratra, který byl zabit včera!”

Jak přistoupili jeden k druhému, bojovníci byli odděleni starým stromem, který sloužil oběma z nich jako úkryt, a když za něj jeden z nich uskočil, druhý odsekl svým mečem větve; pokračovali v této hře, dokud nebyl strom skoro zbaven větví a nevypadal jako člověk. Pak Marhab zaútočil na muslima a udeřil na něj, ale on nastavil svůj štít a meč na něj rychle dopadl; pak ho muslim zabil.

Ali v bitvě prováděl velké činy. “Když dorazil k hradu, vyšli z něj lidé a on na ně zaútočil. Žid ho udeřil tak, že mu upadl štít, ale zvedl poblíž pevnosti dveře a použil jeho štít na ochranu, dokud mu Aláh nazaručil vítězství; pak je odhodil. Když bylo po všem, já a dalších sedm mužů jsme se snažili ty dveře otočit, ale neměli jsme na to dost síly”.

Po asi deseti dnech si lidé uvědomili marnost snahy o obranu; proto požádali o mír a o to, aby byly jejich životy ušetřeny. Prorok souhlasil, protože již dobyl všechna další území.

Kinana, manžel Safíje, byl strážcem pokladnic kmene, a byl přiveden před proroka, který se zeptal, kde jsou ukryty. Kinana ale odmítl místo prozradit. Pak předstoupil Žid, který řekl: “Viděl jsem každé ráno Kinanu chodit k jistým ruinám”. Prorok se Kinany zeptal: “Jsi připraven zemřít, když zjistíme, že víš, kde se poklad nachází?” A on odpověděl: “Ano”. Prorok pak nařídil, aby bylo v ruinách kopáno, a část pokladu byla nalezena. Pak byl znovu Kinana dotázán na zbytek, stále to ale odmítal sdělit. Aláhův prorok ho předal al-Zubajrovi a řekl mu: “Muč ho, dokud neřekne, co ví”, a al-Zubajr mu na hrudi rozdělal oheň, takže takřka zemřel; pak ho prorok předal Mohamedovi bin Maslamovi, který mu usekl hlavu.

Když lidé z Fadaku, blízkého židovského města, slyšeli, co se stalo, poslali za prorokem vyslance, aby ho požádali, aby je ušetřil, pokud mu dají všechen svůj majetek. Souhlasil. Poté, co dosáhl dohody s lidmi z Chajbaru, požádali, aby jim dovolil obdělávat své vlastní země, a ponechat si polovinu toho, co vypěstují. Řekli: “Vyznáme se lépe ve statcích a v jejich obdělávání”. Prorok s nimi na tomto základě uzavřel mír, ale dodal: “Pokud bude pro nás výhodné vás vyhnat, učiníme tak”. Lidé z Fadaku s ním uzavřeli mír za stejných podmínek; majetek Chajbarů tak patřil všem muslimům, ale majetek Fadaků patřil Aláhovu prorokovi, protože je dobyl bez pomoci jízdy nebo velbloudů.

Položte si prosím otázku zdali je možné mít znalost těchto koránských veršů, věřit v Mohameda a Alláha a současně mít pozitivní vztah k židům.

Položte si prosím otázku, zdali je možné pouhým poukazováním na korán a na vzor Mohameda získávat stoupence likvidace státu Izrael i celého židovského národa.

Zamyslete se prosím nad tím, proč na Izrael neútočí sebevražední křesťanští atentátníci, ale výhradně muslimští.

Zamyslete se prosím nad tím jaké myšlení, jaký text a jaký vzor motivuje muslimské teroristy vyslovit v den svého vrcholného činu sousloví: „Alláhu Akbar“.

Zamyslete se prosím nad tím ve jménu které ideologie jsou v oblasti Blízkékho východu osoby sebevražedných atentátníků vyhlašovány a oslavovány v mešitách jako martyrové a manželé nevěst božích. A zamyslete se prosím, zdali v mešitách po celém světě je tento počin odsuzován a ostrakizován, anebo zdali je ve skryté radosti přijímán.

Přestaňme prosím strkat hlavu do písku před islámskou ideologií. Všimněme si jak tato ideologie velí jednat s nemuslimy, kteří ztratili kontrolu nad svým sebeurčením. A začněme konečně konat ve prospěch toho, aby budoucnost evropských zemí nebyla nadiktována právě touto totalitní ideologií, mnohonásobně horší komunismu.