Válka v Gaze je válkou mezi Iránem a Izraelem přez prostředníka a to v momentě kdy je Irán oslaben nízkými cenami ropy. Izraelci počitají že Hamás, pokud mu tejď zničí infrastrukturu, se nebude schopen obnovit a že by se dokonce obyvatelstvo Gazy, nebo alespoň jeho jedna část mohla od Hamásu odtrhnout anebo se mu dokonce i postavit.

 

Hamás je bytostně závislý na pomoci Iránu a izraelská strategie je Iránský vliv omezit na všech palestinských územích. Hamás a Teherán jsou velmi dobře provázani. Ideologicky je váže stejná idea teokratického státu a na materiální rovině Irán doslovně umožňuje přežití Hamásu. Veškerá humanitární aktivita kterou si Hamás zajistil vliv v Gaze za posladních 10 let, je z Iránu a také je zřejmé že Iránska armáda vycvičila Hamasové vojsko a umožnila mu aby loni v Gaze převzali vládu.

 

V raketách Quassam, kterémi Hamás nyní raketuje jih Izraele, je zřejmý pokrok který se může připsat jako know-how iránských inženýrů. Hamás ale není tak velká hrozba pro Izrael jako co se před pár lety ukázal Hezbolah v Libanonu. Hezbolah dostává rakety přez Sirii, se kterou má Irán smlouvu o vojenské spolupráci, která obsahuje i Hezbolah, proti tomu je Hamás mnohem izolovanější a průchod zbraní je také menší a daleko složitější. Zbraně se hlavně pašují z Egypta a to buď po moři anego podzemními tunely.

 

Pokud by se izraelská armáda rozhodla pro invnazi do Gazy, byla by to velmi nebezpečná akce s mnoha obětí na obou stranách, totíž v hustě obydlené Gaze, technologická přednost Izraele se zmenší protože Hamás má podobnou taktiku boje jako ji ukázal před pár lety Hezbolah. Oni se schovávají mezi civilisty a tím pádem útok na jekékoli relevantní cíl by sebou nesl také velký počet civilních obětí, přitom není jisté zě by cíl Izraele – zničení Hamásvé infrastruktury, byl splněn.