A jelikož jí první míšenec v Bílém domě nechce mluvit do jejího rozhodování, jak obsadí místa na ministerstvu zahraničí a v diplomatických službách, vypadá to, že Hillary si vyhlédla pravou ruku svého manžela Billa, dnes podnikatelku Madeleine Albrightovou.

Ta však prý má prosperující konzultantskou firmu a diplomacie si údajně užila už dost a dost. Ale jak říká profláklé klišé: V politice se nikdy neříká nikdy... Zvláště když s Hillary studovaly na stejné prestižní dívčí univerzitě Wallesley.

Pokud by se stala teoreticky velvyslankyní v Budapešti černá herečka Whoopie Goldbergová, proč by nemohla být prakticky její kolegyní v Praze Maruška Jana Korbelová (1937) ze Smíchova alias Madeleine Albrightová z Washingtonu ...?

Zvláště když se Whoopie zamlouvají Maďaři i Maďarky, protože jsou výjimečně sexuálně aktivní, proč by Maruška-Madeleine nemohla tesknit za stejnou vlastností svého bývalého šéfa Billa a jeho stážistky Moniky s podivnými fetišistickými choutkami...

Ze Smíchova se rodina Korbelova stěhovala nejdříve do Londýna, kde otec Josef pracoval pro českou exilovou vládu. Pak ho čekal post velvyslance v Bělehradu v Jugoslávii, odkud ho nepřímo přiměl k emigraci Klement Gottwald se svým Vítězným únorem...

V USA získala Marie v roce 1975 doktorát na Columbijské univerzitě v New Yorku, předtím se však v roce 1959 provdala za novináře Medilla Pattersona Albrighta. Než se s ním za čtvrt století rozvedla, přivedla na svět tři dcery...

V politice fandila vždycky demokratům, s nimiž prožila celou svoji politickou kariéru.

Od senátora Muskieho, přes prezidentského poradce Brzezinského, prezidenta Cartera, až po velvyslankyni USA v OSN a šedesátou čtvrtou ministryni zahraničí Spojených států za prezidentování Billa Clintona...

Teď má být, tato kdysi nejvýše postavená žena v historii USA, velvyslankyní v Praze.

Byl jsem k ní nejblíž v roce 1993, teoreticky asi tak padesát metrů, když jsem se v New Yorku snažil o kontakt s ní v budově velvyslanectví USA při OSN, vypínající se přesně naproti mrakodrapu OSN.

Těšil jsem se, jak si konečně odpočinu od své valašské spartakiádní angličtiny a že si popovídám ve své mateřštině...

Marie-Madelein však byla právě v Jugoslávii, takže dnes jí mám raději kdykoli po ruce, resp. její knihu "Nejlepší ze všech možných světů" i s fotografiemi z jejího dětství až po současnost.

Poutavá literatura faktu, zaujme třeba úryvek o bombardování Miloševičova Srbska vojsky NATO...

"V pátek 7. května 1994 jsem právě skončila schůzku s Kofi Annanem, když mi můj výkonný tajemník Alex Wolf doporučil, ať se raději posadím. "Nevíme to určitě," spustil, "ale CNN hlásí, že NATO bombardovalo čínské velvyslanectví v Bělehradě."

Brzy jsme se dozvěděli, že bombardéry B2 shodily bomby na budovu, kterou naši piloti považovali za jugoslávskou agenturu pro vyzbrojování. Naši zaměřovači agenturu tragicky zaměnili za podobnou budovu poblíž - čínské velvyslanectví...

Osudný omyl způsobil smrt čtyř Číňanů a zranil dalších dvacet. Skutečnost, že velvyslanectví bylo zasaženo několikrát, vedla Peking k tomu, že nás obvinil z úmyslného útoku..."

Je to skutečně moudrá žena, o to víc blaží, že má český původ a pořád mluví dokonale česky. A také pragmaticky a k věci...

"Hluboce miluji Ameriku a věřím, že naše země je stále tou nejlepší na celém světě,“ říká, "ale na druhé straně jsme se stali nebezpečně nesoudnými. Říkáme - žádné atomovky, zatímco vlastníme největší arzenál na světě. Žádáme - respektujte právo, a přitom ignorujeme Ženevskou konvenci..."

Výstižné, co dodat...?

 "...Jdete buď s námi nebo proti nám - hlásáme, bez ohledu na dopad našich akcí v Turecku a na Středním Východě. Varujeme - ruce pryč od Iráku, zatímco naše jednotky okupují Bagdád. Voláme - pozor na čínskou vojenskou základnu a vynakládáme na obranu tolik, co celý svět dohromady...."

Tak pestrý byl a jistě ještě dlouho bude život Marušky Korbelové-Albrightové, která může teoreticky zažít kromě dalších střeleckých a jiných dobrodružství v Praze i tamního skvělého horolezce, úspěšného politika, dokonalého primátorského manažera, bezkonkurenčního otce a geniálního autora pražského olympijského snu Pavlíka Bémovic... 

Ta se tedy bude mít... Maruška...

(Další komentáře, fejetony a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)