Papež Benedikt XVI. ve svém vánočním požehnání Urbi et Orbi ve Vatikánu poslal vánoční blahopřání mimo jiné i v českém jazyce. "Narodil se vám Spasitel, radujte se."

Vzpomněl jsem si, jak jsem naslouchal na náměstí Svatého Petra ve Vatikánu proslovu Benediktova předchůdce Jana Pavla II., který u jeruzalémské Zdi nářku-Západní zdi poprosil Boha za odpuštění sedmi hříchů, jimiž se  katolická církev provinila na Židech...

Podle dnešní hlavy katolické církve jsou Vánoce svátky světla, které se do světa šíří z betlémské jeskyně, kde přišlo na svět božské dítě. Papež však zapomněl připomenout, že Vánoce mají svůj prapůvod v židovském svátku Chanuka - svátku světel.

A že křesťanský adventní věnec se čtyřmi svíčkami je pouze napodobeninou chanukii, tedy osmiramenného židovského svícnu na počest zázraku, jež se odehrál v jeruzalémském chrámu, kde jednodenní dávka oleje do věčného světla vydržela osm dnů, než byl připraven olej nový...

Papež měl na hlavě též tradiční čepičku, symbol židovské víry, zvaný kipa nebo též jarmulka. Židé bez ní z pokory před šchinou - Boží přítomnosti nad hlavou - by nikdy neušli více než čtyři lokte. Obnažení hlavy - giluj roš- bylo vždy považováno za odsouzeníhodnou lehkovážnost - kalut roš.

(Český loket je 0,5939 m, vídeňský loket 0,7776 m a anglosaská loket má 1,1430 m.) 

Nepřipomněl ani, že Ježíš Nazaretský byl Žid a že nebýt Ježíše a Jidáše, nebylo by ani křesťanství. A že Abrahám, Mojžíš a další židovští proroci byly zakladateli judaismu a ne křesťanské víry, která se prezentuje Desaterem, jehož ovšem přinesl lidem Žid Mojžíš...

Judaismus nám předkládá 613 příkazů. Mezi jinými šabat, den volna, ortodoxně praktikovaný. Logická zásada, aby se člověk přinutil pro své dobro a dlouhý životu k odpočinku.

Košer způsob stravování, opět zásadní věc pro lidské zdraví. Zakazuje mj. používání zvířecí krve, která bývá často infikovaná. Platí přísný zákaz vepřového masa pro jeho tučnost, obsah cholesterolu a další rizikové faktory. Povinná je lázeň mikve jako nutnost pravidelné očisty zvláště pro ženy po menstruaci...

Podobných logických příkazů je v pěti Mojžíšových knihách mnohem víc. Dnes je z nich sofistikované náboženství, které tak vychází z moudrosti našich předků a ne pouze z legend, jak je tomu nezřídka v Novém zákonu.

Již při půlnoční mši se Benedikt XVI. modlil, aby se mír opět vrátil do Betléma, palestinského města, kde se podle křesťanské tradice narodil Ježíš, a které by jako papež mohl tento rok v květnu navštívit.

A opět nepřesnost. Termín Palaestina se začal používat po potlačení druhého židovského protiřímského povstání v roce 135. Tento termín Pelišah - Palestina, podle Filištínů, nahradil původní název Judaea, aby se vymazala i ve jménu jakákoli vzpomínka na židovský národ, který během necelého jednoho století dvakrát povstal proti Římské říši..

Když museli Římané odtáhnout, vstoupili v roce 635 do Jeruzaléma muslimové a tzv. palestinské území se dostalo pod vliv islámu.

Poté křesťané vedli pár "křížových výprav" a vyhlásili Jeruzalémské království, v 16. století se stala Palestina součástí Osmanské říše, aby se na konci I. světové války po porážce osmanského Turecka stala britským protektorátem...

Takže tato "hrdinná Palestina" nikdy ve své více než tisícíleté historii neměla svůj stát, svého vůdce, ani svůj jazyk palestinčinu, natož nějakou kulturu. Dnes se ale hrdě hlásí ke kultuře arabské a k islámu, když k oběma se jako pohané a křesťanští přeběhlíci dostali až v sedmém století.

Po roce 135, kdy Šimon bar Kochba prohrál své povstání, se spousta Židů, kromě více než půl milionu zabitých a umučených, vydala do diaspory v cizině. Mnoho Židů však nadále v Judaei zůstalo a jejich potomci tam žijí podnes.

Není pochyb o tom, že Židé objevili pro lidstvo Boha, dali mu Desatero, Starý zákon a nejpopulárnějším člověkem naší planety není palestinský, ale židovský kazatel Ježíš Nazaretský, bez něhož by neexistovalo ani křesťanství, ani islám...

Lepidárně řečeno, křesťané v nekalé soutěži zneužili židovský copyright na Boha, aby podle něho rozjeli svůj podnikatelský záměr a založili si lukrativní firmu - Křesťanství, společnost s ručením neomezeným... 

Papežové se proto vždy zašticovali Jidášovou zradou Ježíše Krista. Kdo byl tedy Jidáš? Proč o něm papež neřekne plnou pravdu...?

Když totiž protižidovští spiklenci pojmenovávali pro Nový zákon dvanáct Kristových apoštolů, nechali si jedno jméno pro perfidního zrádce a nazvali ho podle tolik nenáviděného národa z Judeje… Judas - Žid…

My ho známe pod jménem Judas Iškariot - Jidáš, který byl prý schopný zradit svého učittele a mesiáše pro mýtus bídných třiceti stříbrných…Ještě, že protižidovská klika, vyčítající Židům, stejně jako dnes Mel Gibson, že ne Římané, ale právě oni ukřížovali jejich Mesiáše, nechala na pokoji Ježíšova bratra téhož jména Judas…

Ježíšův zrádce Jidáš nebyl zlosyn, ale v podstatě oběť. Tušil svůj úděl už několik dnů před tím, než svého Mistra políbil na tvář, což mělo být domluvené identifikační znamení pro římské vojáky.

Co by se ale stalo, nebýt tohoto polibku? Kristus by nebyl ukřížován a nesplnila by se tak proroctví, že přijde Mesiáš, aby se obětoval za lidstvo a svojí smrtí ho vykoupil.

Během poslední večeře se Jidáš rozmýšlel, zdali má zrádný čin vykonat. Ježíš to postřehl, přišel k němu, ke svému nejdůvěryhodnějšímu apoštolovi, a řekl, jak uvádějí evangelia: “Jdi a čin, co máš činiti!”

Také české písemnictví na počátku 14. století dalo Judasovi Iškariotskému pěkně zabrat. Legenda je zachována asi v 300 verších a líčí úděsný Judasův - Jidášův život.

Jak napřed zavraždil kralevice iškariotského, pak uprchl do Jerusaléma, dal se najmout Pilátem, pak zavraždil vlastního otce, oženil se s vlastní matkou Ciboree a nakonec zděšen těmito svými zločiny hledal pokání u Ježíše, jehož nakonec z lakomství zradil…ˇ

Byli to však Římané, kteří Ježíše zbičovali, dali mu na bedra těžký kříž,  na hlavu trnovou korunu a pak mu kopím na Golgotě probodli hruď. Ne Židé... Jen Pilát alibisticky prohlásil, že si jde umýt své ruce, když zfanatizovaný dav farizejů požadoval Ježíšovu smrt.

Jedno ale nechápu. Existuje několik desítek různých církví a náboženství, jež všechny přiznávají, že věří v jednoho stejného Boha, přesto mají další desítky různých způsobů jeho vyznávání.

V jeho jménu se vedou války, vzmáhá se terorismus i lukrativní zbrojařský byznys. Čím víc církví, tím víc zaměstnaných kněží, rabínů, muftích a úředníků, tím větší je sakrální konkurence a množství rozličných bazilik, mešit a synagog i výkladů Boží existence.

Jako v hříšné politice; čím víc stran, tím víc politických ideologií, jejich předsedů, místopředsedů, klubů a poslanců s milionovými zisky... Geometrická řada...

A s ní se ruší původní krédo víry v Boha, který nemá být kamenech bazilik, synagog a mešit kupčíků, ale v každém z nás...

Proč tedy nejsem Žid? Odpověď je snadná; pravým Židem je pouze ten, kdo pochází z židovské matky. Moje maminka však byla praktikující křesťanka a proto jsem křesťan i já. Nerad bych konvertoval a byl jen Položid. Navíc jsem nikdy nepřevlíkal kabát...

Dovolím si parafrázovat T. G. Masaryka, který kdysi na téma Židů řekl Karlu Čapkovi, že srdcem zůstal antisemita, jelikož jeho matka tvrdila, že Židé vraždí malé křesťanské chlapce, aby jejich krev dávali do macesu. Rozumem však si Židů vážil a uznával je, jelikož byl moudrý jako oni a nesnášel tmářství...

Snad i proto je docela na místě otázka z titulku, zda by byl Vatikán i papež Benedikt XVI., nebýt židovského krále Davida...

(Další komentáře, fejetony a ukázky z knih na webech: http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz)