Válka proti terorismu je válkou proti svobodě I.
Za rok uplyne deset let od okamžiku, kdy se započala nová éra mezinárodních vztahů. Jsem přesvědčen, že jde o stejně zásadní přelom, jako byl pád východního bloku v letech 1989/1990. Dovolte mi, abych na tomto blogu postupně uvedl seriál k událostem, které konsekventně následovaly, a také k samotným útokům, jež se staly spouštěčem mnohého...
Co všechno se událo po 11. září 2001? V první řadě došlo k vyhlášení války proti terorismu- bez kompromisu, a toto měl „legitimizovat" právě onen bezprecedentní útok na World Trade Center. 11/9 založilo svou brutální povahou stav, že se žádný demokratický stát či představitel neodvážil a dosud neodvažuje oponovat hysterii, která následovala. Útok se prezentuje být natolik principiálním, že se akceptují jakékoliv prostředky odvety. Afghánistán a Irák jsou jenom jedni z prvních v řadě. Bude následovat Írán, možná Venezuela. Nerozlišuje se, zda věčně omílaná mantra o pokusu zničit samotnou demokracii je oprávněným hodnocením nebo jen propagandou zakrývající něco zcela jiného. Každopádně díky této mantře jsme si do značné míry nechali implantovat pocit, že demokratické zřízení je nadřazené jakémukoliv jinému, a tyto jiné systémy, nesledují-li stejnou linii založenou naší hysterií, mají být předělány po dobrém (úplatky, podporou spřátelených sil) nebo po zlém (intervencí). Pocity výlučnosti a patentem na pravdu či konečná řešení trpěly fašistické a komunistické režimy a stěží bychom je přisuzovali demokracii. Jestli toto harmonuje s principy deklarací svobod a ústavních práv nechám na posouzení čtenářů.
Nepovažuji za nutné tu explicitně připomínat důsledky takto živených postulátů s dogmat o nadřazenosti konkrétních ideologií, které zavedly mnohé národy do pekla válek. Ostatně demokracie na západě má přece tak pevné tradice a hlavně pojistky, že jí nic podobného nehrozí. Opravdu?
Jak tedy pojmout proces zavádění elektronicky placených jízdenek, elektronických vinět v autech a všudypřítomných kamer v ulicích, což vše vede k možnosti neomezeně sledovat pohyb kohokoliv? Čím jiným je možnost odposlechu i lokalizace mobilních telefonů, schopnost zaměřit cokoliv a kohokoliv satelitem všude na povrchu Země, než jasným potenciálem kontrolovat vše? Co vidět za snahou zavést povinně a plošně čipy do/na lidi v rámci americké zdravotní reformy (viz strana 1000 a 1004, sekce 2521 National Medical Device Registry a za vytvořením tzv. No-fly seznamu zahrnujícího už nyní přes milion občanů USA údajně podezřelých z podpory terorismu (a každý týden přibývá tisíce dalších jmen), kteří mají zrušeno právo létat a vlastnit zbraně bez formálního obvinění? Jistě, utvrzování, že výše uvedená opatření nejsou zneužívaná, ale využitelná jen proti kriminalitě a terorismu, zní chlácholivě, a bez toho by to většina lidí těžko mlčky akceptovala. Přesto většině lidí není divné, že těch opatření a možností je taková řada, že pokud se zkombinují, mohou o nás určité složky vědět, kdy jsme se kde pohybovali, jaký máme příjem, na co ho vynakládáme, co navštěvujeme a objednáváme na internetu... zkrátka vše! Jde o plíživou kontrolu lidí, resp. možnost špehování kohokoliv, u koho usoudí, že je pro ně "zajímavý" nebo nebezpečný. Stačí si jen uvědomit, kolik odposlechů se eviduje u nás. O to spíše bychom se tím měli zabývat i my Češi, protože se nás aktuálně týkají návrhy na elektronické mýtné, Open Card, což jde ruku v ruce s praxí zaváděnou ze strany EU a jejích v principu nevolených a nekontrolovaných činitelů.
Nenechme se zmást a ukolébat ani tím, že většina médií v podstatě kopíruje stanovisko vlád. Kdo vlastní v dnešní globalizované době podstatnou část médií? Jsou to nadnárodní konglomeráty řízené vždy jedním vlastníkem. Ostatní média prostě přetiskují majoritní názory a jen malá část se nezávisle těmito otázkami zabývá. Je záhodno se podívat především na internet a bez předpojatosti vyhodnocovat celé spektrum informací.
Pravdou je, že i bez „války proti terorismu" by tyto tendence tady byly, ale na druhé straně právě tato kampaň vytvořila ideální záminku jak úsilí o kontrolu všech eskalovat a dodat mu nálepku nevyhnutelnosti. Výsledkem je Patriot Act povolující špehování občanů bez povolení soudů apod. Ostatně už forma jeho schválení, kdy na Kongres byl činěn obzvlášť silný nátlak včetně znemožnění jeho prostudování před hlasováním, stojí za pozornost. Jak analogické s přijetím zákona v rámci reformy zdravotnictví, kvůli němuž bylo některým členům Kongresu dokonce vyhrožováno vyhlášením výjimečného stavu, nebude-li schválena! Připomínám, že se v tomto případě už jednalo o Obamovu administrativu, kdyby si někdo myslel, že snad dochází ke změně...
Ještě stále se domníváte, že žijeme v tak bezstarostné a upřímné svobodě, jak se nám elity snaží prezentovat?