Dělnická strana v ČR byla dnes rozpuštěna. Média se celý den hemží komentáři a názory, co tato zpráva znamená pro demokraciii a co bude dál. A také o tom, jak v Evropě rostou xenofobní, extremistická, rasistická a neonacistická hnutí a jak by se mělo se všemi podobně zatočit. Dělnická strana je bezpochyby odporná organizace, s jejímž rozpuštěním se nedá než souhlasit, ale přesto mě někde vzadu trochu mrazí. V médiích se mluví o precedentu a o tom, že každý, kdo v sobě nosí podobně extremistické názory, musí se nyní zamyslet. V dnešní době a zejména po Evropských volbách může spadnout a také spadl do pytle s označením „extremismus“ kde kdo. Počínaje maďarským Jobikem a britskou UKIP konče. Ale naše politicky korektní Evropa nachází řešení. V Amsterodamu stojí Geert Wilder před soudem. V Británii se BNP hájí před Equalities and Human Rights Commission a nahonem přepracovává své stanovy. V obou případech jde o politické procesy, neboť v obou případech je obviněnému tak či onak bráněno se zúčastnit volební soutěže. Řešení, které Evropa nachází bude tedy v oblasti represí. Kdo nepojede ve schválených politicko korektních, multikulturalistických a globálněoteplovacích kolejích, bude zřejmě souzen a odsouzen, rozpuštěn, zakázán či alespoň pokutami finančně vyždímán. Náznaky jiného než represivního řešení sice jsou, ale pohříchu jsou velmi nepatrné. V naší kotlině nemáme zkušenost s masovou imigrací a zejména s imigrací z islámských států, proto problém možná nevidíme tak ostře. Ale zatím jsem ani tady, ani v západní Evropě neslyšel mnoho o tom, proč je evropská společnost vháněna do náruče takzvaných extremistických hnutí. V politicky korektních médiích, se za příčinu tohoto jevu nanejvýš označí chudák globální hospodářská recese, která už toho má takhle na svědomí dost. Kde je reflexe evropského establishmentu, který desetiletími klanění se multikulturalismu, pozitivní diskriminací, afirmativní akcí a relativizací hodnot znechutil občany natolik, že se utíkají k těmto stranám. Tento establishment se nyní chytá do vlastní pasti. Z politické korektnosti vybudoval náboženství a nyní ani v okamžiku ohrožení svého i společnosti jako celku nemá odvahu se proti ginovi vypuštěnému z láhve obrátit. A tak zakazuje a paušalizuje.
Paušalizace je však při vší své průhlednosti poměrně chytrá a úspěšná metoda. Jsou organizace, ke kterým se člověk s trochou vkusu nemůže hlásit, a které, doufejme ještě hodně dlouho, zůstanou na okraji společnosti. Jedním ze společných rysů těchto uskupení je neonacismus. Národně socialistické hnutí, podobně jako komunismus, má v popisu práce likvidaci demokracie, politické i fyzické násilí a za sebou důkazy o tom, že to myslí vážně. S ním obvykle spojený antisemitismus je po Holokaustu jev nevkusný, nehledě na to, že měl-li kdy nějaké vysvětlení, dnes je již naprosto mimo mísu. Obecný rasismus by snad mohl polemizovat akademicky, ale ve své militantní podobě je již rovněž nesmyslem. Nikdo v západní Evropě se nebojí hinduistického terorismu, zavádění buddhistického práva, nikdo nechápe jarmulku neboli šábesdekl jako prostředek k ovládnutí společnosti. Jediné nebezpečí, jediné ohrožení naší židovsko anticko křesťanské civilace pochází z islámu. Takzvaná extremistická hnutí nebo strany, které se snaží bojovat proti islamizaci Evropy, mají ovšem metody nahony vzdálené neonacistickým organizacím. Není zde podpora nebo nabádání k násilí, není zde ani osobní zášť k muslimům, není zde popírání Holocaustu, nenávist k demokracii a kapitalismu. Je zde pouze snaha o to, aby byl původní obyvatel Evropy se svými hodnotami, tradicemi, zvyky i za deset nebo dvacet let v Evropě doma a plnoprávným občanem a aby si Evropa udržela svůj civilizační, historický a hodnotový základ. To však současné Evropské ale i zámořské neomarxistické „elity“ nemohou připustit. A zde se paušalizace ukazuje jako chytrá metoda. Přišijme všem, kdo mají tento cíl, nálepku „extremistický“ a půl je hotovo. Źe má Geert Wilders nebo Svobodní k Dělnické straně mnohem dál, než v parlamentu spokojeně sedící komunisté? To nevadí. Politkorektní médiá už to zvládnou. A až dosáhneme toho, že by si od nich slušně vychovaný pes kůrku nevzal, tak je rozpustíme, zakážeme nebo rovnou zavřeme.
Dělnická strana byla dnes rozpuštěna. Po zásluze. Ale proč mě jenom tam vzadu trošku mrazí…