Autor se zde pokouší naznačit, že od starozákonních dob až donedávna bylo s Izraelem všechno vpořádku, zatímco současné vedení státu úsilí svých předků buď programově nebo z čiré hlouposti hatí. Nejenže je tahle teze neuvěřitelně záludná, neboť Izrael vede svůj boj teď, zatímco své staré války již vybojoval, ale je také naprosto nepravdivá.
Dá se říci, že v Británii dosáhlo dílo neomarxistů, započaté Frankfurtskou školou v 50. letech minulého století, téměř svého cíle.
Čtu a nemohu věřit svým očím, chce se mi říct s Karlem Čapkem při čtení posledních zpráv z Pákistánu. Křesťan Arshed Mashid byl v Rawalpindi upálen zaživa proto, že odmítal konverzi k islámu, jeho žena Martha byla znásilněma policií, když hledala pomoc
Evropa se nachází v období studu a flagelantství. Omlouváme se třetímu světu za všechno. Za britské impérium, křížové výpravy, misijní činnost, Balfourovu deklaraci a snad i za vynález parního stroje. Snad nejmohutnějším klackem v rukou zvrácených neomarxistů je v tomto směru transatlantický obchod s otroky, probíhající v počátcích novověku.
Ale naše politicky korektní Evropa nachází řešení. V Amsterodamu stojí Geert Wilder před soudem. V Británii se BNP hájí před Equalities and Human Rights Commission a nahonem přepracovává své stanovy. V obou případech jde o politické procesy, neboť v obou případech je obviněnému tak či onak bráněno se zúčastnit volební soutěže. Řešení, které Evropa nachází bude tedy v oblasti represí.