Nízká porodnost původních Evropanů, spojená s rychlým násobením imigrantů, změní dramaticky to, čemu dnes říkáme evropská kultura a společnost. Pozměněný populační mix má dalekosáhlé následky v oblasti vzdělávání, bydlení, sociální péče, práce, umění a pro vše ostatní související. To může mít kritický vliv na zahraniční politiku: taková studie byla vypracována US Air Force na téma jak se můžou americké vztahy s Evropou do budoucna vyvíjet. I někteří představitelé EU uznávají, že těmto problémům není věnováno tolik pozornosti, kolik by bylo záhodno.

Jerome Vignon, vedoucí pro zaměstnanost a sociální záležitosti při Evropské Komisi, říká že vedení Unie se zaměřovalo spíše na ty, kteří zde hledali azyl a na kontrolu migrace spíše než na integraci těch, co už tu jsou. "Zcela jistě to bylo podceněno – existuje zde jakási základní rétorika o tom, že sociální integraci migrantů by měla být věnována stejná pozornost, jako je věnována monitorování příchozích migrantů." Jak ale Vignon říká, tato slova jen málokdy vedou ke konkrétní politice.

Země EU mají dlouhou historii a zkušenost ve vítání nových migrantů, avšak v posledních dvou letech se objevily dva velmi výrazné trendy. Migranti přicházejí z vyvinutých ekonomik a přicházejí ve stále zvyšujících se počtech.

Rostoucí muslimská populace je velmi specifickým druhem. Není to proto, že by muslimové byli jedinými imigranty, jež by do EU přicházeli ve velkém: existuje tu spoustu jiných migrantů snad ze všech světových stran. Avšak muslimové představují speciální soubor problémů, mimo fakt že na Západě již bylo spácháno spoustu zvěrstev přistěhovalými muslimy ve jménu islámu.

Americké Pew Forum on Religion & Public Life, součast nestranického Pew Research Centra, říká ve své zprávě následující: "Tyto [EU] země uchovávají hluboké historické, kulturní, náboženské a jazykové tradice. Vpuštěním stovek tisíc, a v některých případech i milionů lidí, kteří vypadají, mluví a především jednají zcela odlišně od toho, na co jsou lidé zvyklí, může častokrát vyvolat zcela odlišné společenské hodnoty."

Jak dramatické tedy jsou tyto populační změny? Každý si je vědom toho, že některá sousedství některých evropských měst se stávají čím dál více ryze muslimskými a tyto změny nabírají na rychlosti. Avšak sehnat tvrdá data může být dost velký problém, jelikož jsou velmi citlivá: mnoho zemí EU tak vůbec neshromažďuje populační statistiky podle jednotlivých regionů.

Čísla EU týkající se imigrace mluví sami za sebe. V pozdních letech 20. století, 27 států EU dohromady každý rok přivábilo zhruba o půl milionu lidí více, než jich ze zemí EU odešlo. "Avšak od roku 2002," tvrdí zpráva EU, "migrace do EU se hrubě ztrojnásobila na současných jeden a půl až dva miliony příchozích imigrantů ročně."

Tato vzrůstající rychlost dělá doslova nesmysly z předchozích předpovědí. V roce 2004 si EU myslela, že její populace poklesne o 16 milionů v roce 2050. Nyní si myslí že vzroste o 10 milionů v roce 2060. Očekává se, že Británie se stane nejpočetnější zemí EU k roku 2060 – bude mít celkem zhruba 77 milionů obyvatel. Nyní má o 20 milionů obyvatel méně, než Německo. U Itálie bylo předpokládáno, že její populace bude strmě padat – nyní se očekává, že zůstane minimálně vyrovnaná.

Studie pro US Air Force vypracovaná Leonem Perkowskim v roce 2006 zjistila, že v Evropě v tomto roce bylo přinejmenším 15 milionů muslimů, možná dokonce až 23 milionů. Samozřejmě nejsou po Evropě rozmístěni rovnoměrně. Podle US Migration Policy Institute budou muslimové v Evropě v roce 2050 tvořit více než 20% celkové evropské populace. Tato procentuální hodnota však v některých evropských městech platí již dnes. A například v anglickém Birminghamu se běloši stanou v roce 2026 dokonce minoritou. A dalším anglickém městě, Leicesteru, pak ještě dříve, říká americký novinář Christopher Caldwell. Další předpovědi tvrdí, že muslimové budou tvořit většinu například ve Francii, ale i jiných zemích EU už v roce 2050. Například Rakousko bylo ve 20. století z 90% katolické, islám se zde však v roce 2050 stane majoritním náboženstvím u všech obyvatel nad 15 let, říká Caldwell.

Předpokládaná míra nárůstu je ale sporná. Míra porodnosti může být obtížná co se předpovídání týče a příliv migrantů se může do budoucna jak snižovat, tak zvyšovat. Karoly Lorant, maďarský ekonom, jež sepsal dopis do Evropského Parlamentu, vypočítává, že muslimové aktuálně tvoří 25% obyvatel Marseille a Rotterdamu, 20% v Malmö, 15% v Birminghamu a Bruselu a 10% v Londýně, Paříži a Kodani.

Nedávné průzkumy směřují k tomu, že obávaná radikalizace evropských muslimů se zatím nekoná. To dává naději, že nově příchozí imigranti se úspěšně integrují. Nicméně druhá a třetí generace muslimů vykazuje znaky toho, že ji bude daleko obtížnější integrovat, než jejich rodiče. Policy Exchange, britská výzkumná skupina, zjistila, že více než 70% muslimů nad 55 let se shoduje na tom, že mají mnohem více společného s nemuslimy než s muslimy. Tato statistika však padá na číslo 62% u věkové kategorie 16 – 24 let.

Populační změny tak často rozmíchávají znepokojení. Evropané často odpovídají dotazovatelům, že mají imigrace již plné zuby, avšak politici se většinou debatě na toto téma vyhýbají.

Francie zakázala nošení muslimských hijábů ve školách a zároveň také zarazila nošení velkých přívěšků-křížů a jarmulek. Tím, že zakázala i nošení křížů a jarmulek chtěla ztížit argumentaci muslimů v tom smyslu, že zákon byl zaměřen pouze na ně. Británie zase zesílila zákony proti náboženské nenávisti. O mnoho více se toho však na evropském legislativním poli neděje.

Tento prázdný prosto tak zaplňují především extrémně pravicové strany, například Britská Národní Strana, která získala dvě křesla v nedávných volbách do Evropského Parlamentu. Geert Wilders, nizozemský politik, jež tvrdě vystupuje proti islámu a jemuž byl tento rok zablokován vstup do Británie, je momentálně nejoblíbenějším politikem v Nizozemí.

Již zmiňované Pew Forum identifikovalo v roce 2005 následující: "Skutečnost, že extrémní strany se dostaly do popředí, mluví špatně především pro stát a poukazuje to na nedostatečnou kvalitu debaty o imigraci. Učeni argumentují že evropské politické elity se do těchto problémů zatím pořádně neobuly především proto, že by byly viděni jako "politicky nekorektní". To se týká právě například problémů spojených s rasou, identitou apod.

Startovacím bodem by tedy měla být daleko větší diskuse o integraci. Záleží na tom ale z celkového hlediska? Vignon z Evropské Komise odpovídá že ano. Bez takové diskuse se totiž dá očekávat ještě větší polarizace společnosti a další nárůst ghett. "Je to špatné, protože to vytváří antagonismus. Vzniká tak nepřátelství chudých lidí vůči jiným chudým lidem: lidé s nízkým dosaženým vzděláním se mohou cítit ohroženi," dodává Vignon.

Podle EU je míra zaměstnanosti pro národnosti nepocházející z EU nižší, než pro národnosti ze zemí EU, což sráží zpět ekonomické výhody a integraci. Jedním z důvodů tohoto problémů je i jazyková bariéra. Podle Institutu Migrační Politiky, 28% dětí mělo v roce 2007 za alespoň jednoho rodiče cizince. V Londýně pak toto číslo představovalo dokonce 54%. Za rok 2008 pak celkově 14,4% dětí v Británii mělo za svůj hlavní školní jazyk nějaký jiný, než angličtinu.

Muslimové, tvořící velmi různorodou skupinu lidí, zatím ukázali pouze malou inklinaci k tomu, vytvořit politické hnutí na základě rasy či náboženství. To však neznamená, že by byl jejich hlas ignorován. Německo započalo svou hlasovací reformu před více než deseti lety a zajistilo tak práva své početné komunitě Turků. Bylo by zvláštní, kdyby tato záležitost nepoznamenala celkové stanovisko Německa ke vstupu Turecka do EU. Petrowského studie říká následující: "Konfrontováni s rapidně rostoucí, a vzestupně politicky silnou muslimskou komunitou uvnitř hranic některých svých nejstarších a nejsilnějších spojenců, Spojené Státy budou v budoucnu čelit daleko těžším výzvám, co se týče jejich zahraniční politiky na Blízkém Východě."

Demografie sama tak buď dříve a nebo později donutí politiky ke konfrontaci s problémy s ní souvisejícími. V nedávné době se už našli tací, kteří se debatu pokouší poposunout dopředu. Angel Gurría, generální tajemník OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) řekl v červnu: "Migrace není něco, co můžeme zapnout či vypnout podle toho, jak se nám to líbí. Potřebujeme poctivou a efektivní migrační a integrační politiku; takovou politiku, která bude fungovat jak za dobrých, tak za špatných ekonomických časů."

Z anglického originálu – článku v The Daily Telegraph, přeložil Jan Werner.

ZDROJ