Jsem proti zrušení Dělnické strany. A na rozdíl od více než třinácti tisíc lidí, sdružených na Facebooku ve skupině "Za zákaz činnosti Dělnické strany v České republice!", jež svůj názor vyjádřili pouho-pouhým kliknutím na tlačítko "přidat se", popřípadě velice krátkým komentářem, já v tomto článku představím své důvody, proč jsem proti zrušení Dělnické strany. Anti-dělnických skupin existuje na Facebooku celá řáda, většina z nich se však pohybuje v řádech stovek či desítek členů. Za zmínku stojí ještě snad jen "Iniciativa za zrušení Dělnické strany" s necelými třemi tisícovkami členů. Stejně tak jako většina lidí v těchto skupinách nezná adekvátní argumenty pro zrušení, více než 4000 členů skupiny Dělnická strana je pak jen stádem ovcí, které ve většině případů ani netuší, co vlastně podporují. To je problém celé Dělnické strany jako takové. Můj odhad, založený na debatách se členy DS na sociální síti Facebook, je zhruba takový, že 75% členů této strany neví co přesně podporují a jakou ideologii že vlastně strana, jíž jsou členy, vyznává. Problém chybné či žádné korektní argumentace je na obou stranách. Pojďme se tedy nyní podívat na důvody, proč Dělnickou stranu nezakázat.

Jaké jsou tedy moje důvody proti zákazu činnosti Dělnické strany? Rozdělil jsem svoje argumenty do celkem tří odlišných pasáží, přičemž každá reprezentuje jedno z možných argumentačních stanovisek.

1) Zrušení Dělnické strany by pro stávající systém bylo kontraproduktivní

Bylo by velice mylné a naivní předpokládat, že zrušením Dělnické strany by politická činnost stoupenců nacionálního socialismu ze dne na den utichla. Nemám teď na mysli organizace typu Národní odpor či Autonomní nacionalisté, které beztak fungují nezávazně na Dělnické straně. Na mysli mám hnutí čistě politické, jež by mělo ambice účastnit se příštích voleb. Je zřejmé, že pokud by soud Dělnickou stranu zakázal, současný předseda dělníků Vandas a jeho nejbližší by obratem založili stranu novou a zaregistrovali by ji na ministerstvu vnitra. To by samozřejmě do květnových voleb stihli bez sebemenší časové tísně. Navíc by zrušení DS posílilo anti-systémové nálady některých jedinců, kteří by DS odevzdali svůj protestní hlas. Je tak velice pravděpodobné, že nástupce Dělnické strany by získal potenciálně ještě více hlasů, než kolik by jinak Dělnická strana získala. Ostatně i současnou medializací strany v souvislosti se soudem je zřejmé, že v květnových volbách získá Vandas více hlasů, než kolik získal v loňském roce při volbách do Europarlamentu. Zrušení Dělnické strany by tak pro systém, jež o její zrušení usiluje, bylo zcela kontraproduktivní. A věřit tomu, že celý soudní proces je čistě z důvodů ctnosti a "boje proti zlu" se mi věřit nechce.

2) Otevřená pluralitní demokracie jakožto svobodný souboj ideologií

Česká republika je svobodnou pluralitní demokracií. Pokud zakážeme politickou stranu, jež reprezentuje určitou ideologii (která se nám může či nemusí líbit, to je jedno), tento svobodný systém ideologií narušíme. Vládnoucí garnitura tak vlastně vyřadí určitou ideologii na místo voličů a pluralita celého systému se tím zúží. Všechny současné západní demokracie jsou demokraciemi liberálními. Na začátku devadesátých let se v souvislosti s liberální demokracií mluvilo i o tzv. konci ideologií. Jednou ze zásad liberalismu na poli etiky je tzv. princip eticky neutrálního státu. Tento princip říká, že stát by lidem neměl říkat, jaký způsob života je správný, neměl by určovat co je z hlediska etiky správné a co špatné. Preferencí či naopak diskriminací určitého způsobu (respektive ideologie) by stát narušil svobodný souboj těchto ideologií, který má ve svobodné liberální demokracii rozhodovat volič, nikoliv stát. Protlačovat tedy určitou ideu na úkor ideje jiné za pomocí státní moci je striktně proti idejím liberalismu. Dobrou zprávou je (pokud tedy zrovna nejste komparatisty), že se zatím nic takového ve větším měřítku neděje. Ostatně kdyby dělo, musela by být zakázaná i například KSČM či některé jiné menší politické strany. KSČM ale zakázána nebyla – z hlediska liberální demokracie lze tento krok chápat tak, že ač představitelé státu vědí, co je současná česká komunistická strana zač, nic proti tomu nedělají. O tom, nakolik je idea komunismu prezentovaná současnou KSČM špatná či nikoliv, rozhodují už od roku 1990 voliči, nikoliv stát. A ne jinak by tomu mělo být v případě Dělnické strany.

3) Stop extremismu?

Poslední argument volně navazuje na konec předešlého odstavce a souvisí tak trochu i se stavem společnosti, ve které žijeme. Pokud bychom se tedy rozhodli politický pluralismus snížit a omezit tak soutěž idejí pouze na soutěž určitých idejí, museli bychom nejdřív tento nový systém definovat, uzákonit a především přesně vyložit. Jaké ideje spolu mohou soutěžit a jaké už ne? Kde je hranice mezi tím, aby strana byla označena za hodnou účasti na souboji ideologií? Od kdy už je strana "extremistická"? Ze současného obecného výkladu je zřejmé, že Dělnická strana extremistická je. Na to nepotřebujeme zákony, stačí zdravý rozum a alespoň minimální politická orientace. Propojení na neonacistický Národní odpor a na například Autonomní nacionalisty, jež jsou podobného ražení, je zcela zřejmý. Dělnická strana je stranou anti-systémovou, stejně jako byla ve dvacátých a třicátých letech stranou anti-systémovou tehdejší československá komunistická strana. Ta byla také v roce 1938 zrušena, což však přímo souviselo s tehdejším vypjatým děním na mezinárodní scéně a s přijetím Mnichovské smlouvy. Dnes se však nic takového neděje a neexistuje tak přímý důvod pro zakazování anti-systémových stran. Dělnická strana je stranou levicovou, v médiích je však označována jakožto "extrémní pravice", což je samozřejmě výkladový non-sens, jelikož ideologie nacionálního socialismu popírá drtivou většinu základních pravicových principů. Dělnická strana, podobně jako strana komunistická dříve, vidí v dělnické, čili pracující třídě, jakéhosi mesiáše. Dělnictvo má mesiášskou úlohu – už si nenechá "srát na hlavu" od současných politických špiček – chce změnu, sociální spravedlnost, ale nikoliv sociální příživnictví. Někteří by zde možná našli shodné rysy s tzv. "třetí cestou" A. Giddense, což by však bylo na hlubší rozbor. O tom, že je Dělnická strana stranou extremistickou a anti-systémovou (je to totéž?) ale není pochyb. Pokud bychom ji ale zakázali, musel by následovat jeden z následujících kroků: Buď by takový zákaz musel spustit lavinu zákazu dalších extremistických stran. Horkým kandidátem by samozřejmě byla KSČM se svou podporou KSM, vztahem k soukromému vlastnictví či svým vztahem k minulosti z před listopadové revoluce (respektive zhroucení systému). Tato varianta by byla zcela akceptovatelná a korektní. Muselo by se jasně vymezit co to extremismus je a co není, aby nedocházelo ke sporným situacím. S jasně stanovenými paragrafy by se nemusely konat zdlouhavé soudy – kdo by spadal do extremistické škatulky, nemohl by se podílet na souboji idejí. Pluralitní princip fungování naší republiky by tak zůstal zachován, omezil by se však pouze na souboj určitých ideologií. Nemuselo by se nám to líbit, nicméně by to bylo korektní ve smyslu neupřednostňování určitých extremistů na úkor druhých. Druhou variantou, jež by mohla následovat po zákazu činnosti DS je stav, kdy by strana byla zakázána, nic dalšího by se však nedělo. To by byla mimořádně negativní zpráva pro všechny obyvatele České republiky. Nebál bych se takovou situaci označit za hrozbu pro naši demokracii. Pokud by stát zakázal pouze určité ideové hnutí, jež je řazeno mezi extremistická, avšak jiná extremistická hnutí by nechal na pokoji, šlo by o mimořádně nekorektní mocenské hrátky. Byl by to prakticky svévolný zásah státu do svobodné soutežě jednotlivých idejí. Ukázalo by se, že státu rozhodně nejde o potlačení extremismu, nýbrž o potlačení jedné konkrétní strany či konkrétního ideologického proudu. Vedení DS současný soudní proces rádo připodobňuje k politickým procesům z padesátých let. Tam stát také ukázal na určité lidi, které prostě zrušil. Současný soudní proces s DS samozřejmě s těmito procesy srovnávat nejde – probíha zcela regulerní soud, DS i stát se mohou bránit a argumentovat jak chtějí, ničemu není bráněno. Pokud by však stát DS zakázal a například KSČM (ale i jiné) ponechal, jistá podobnost z procesy z padesátých let by tu byla – odstranění politického protivníka.



Tolik tedy ke třem argumentům, respektive zdůvodněním, proč je rušení Dělnické strany postaveno na hlavu. Nyní bych se ještě pozastavil u oné křižovatky, jež by následovala po případném zrušení Dělnické strany. Je více než pravděpodobné, že politicky správná varianta "laviny zákazů" a jasného vymezení extremismu (byť s tím související omezení pluralitní soutěže) by se nekonala. Spíš by byla zakázaná DS a šmitec. Proč tomu tak je? Odpoveď hledejme například v tom, že extremistická KSČM, zabydlená v systému, už tolik nevadí. Platí tedy zřejmě pravidlo, že všichni jsme si rovní, ale někteří jsou si rovnější. Orwell se musí obracet v hrobě. V přeneseném významu tak lze říct, že "všechny extremismy jsou špatné, ale některé jsou špatnější". Důkazem toho, že systému nejde o potlačení extremismu jako takového je například jmenování ex-předlistopadového komunisty Fülleho do pozice eurokomisaře za Českou republiku. Ten se ke své minulosti příliš nevyjadřuje a když už, tak celý problém marginalizuje, zlehčuje. Při "grilování" v Evropském parlamentu se před europoslanci odmítl omluvit či vyjádřit lítost. Holt komunistické hnutí, které od druhé světové války po rok 1989 zničilo miliony životů, je v Evropské unii tolerované. Dá se říct, že Fülle (nebo Ashtonová) se na fungování tohoto hrůzného režimu zcela přímo podíleli. Vandas a spol se však podíleli maximálně na trapných mítincích s megafony na náměstích. Vandas se aktivně neúčastnil žádného režimu, který by terorizoval své obyvatelstvo. Bývalé stalinisty ale do Evropy klidně nominujeme. Dokáže si ale někdo představit, že by se do pozice eurokomisaře nominoval bývalý "ultrapravičák"? Něco takového je nemožné, nemyslitelné. Ex-komunisté, jež aktivně participovali na bývalém komunistickém režimu jsou dnes omlouváni, zatímco Strana Svobodných Občanů si loni slízla mediální výprask za to, že v jejím republikovém výboru figuruje člověk, jež před mnoha lety kandidoval za Národní stranu (která je mimochodem proti-nacistická). Mimořádně vzdělaný člověk, jakým je člen republikového výboru Ladislav Bátora, byl médii za tuto svou kandidaturu vláčen ve špíně, přitom nikomu nic zlého neudělal. Narozdíl od Fülleho, který místo aktivního odporu vůči nelidskému režimu naopak tomuto režimu posluhoval.

http://pavek.bloguje.cz/830840-jsem-striktne-proti-zruseni-delnicke-strany.php

http://werner.blog.idnes.cz/c/119270/Jsem-striktne-proti-zruseni-Delnicke-strany.html