Jelikož se na Eurabii.cz ani na spřízněných serverech zatím žádná recenze neobjevila (s výjimkou přetištěné předmluvy Martina Weisse), pokusím se to dohnat sám. Chtěl bych všem doporučit útlou knihu „ Úprk rozumu“ britského novináře Anthony Brownea. Podtitul „Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii“ mluví za vše.

Browneova kniha je cenná především z jednoho důvodu: autor nekritizuje současný mainstream z pozic křesťanského konzervatismu typu Patricka Buchanana nebo Romana Jocha, ale z pozic důsledného, tradičního liberalismu. Nikoli omezeného ekonomického liberalismu „malý stát-nízké daně-laissez faire-volný obchod“, ale z pohledu klasických liberálních myšlenek svobody slova a myšlení. Snad je to dobré znamení, že se začínají ozývat i svobodomyslní lidé, ať už se na politickém spektru řadí kamkoli.

V jednotlivých kapitolách rozebírá historii a současnost politické korektnosti a dokládá, jak zhoubný vliv na západní společnost PC má. V některých případech jde doslova o lidské životy, jako například šíření AIDS na britských ostrovech. Přesvědčivě dokládá, že nejvýznamnější podíl nově diagnostikovaných představují afričtí černošští imigranti, kteří si nemoc většinou přivezou z domova, a nikoli nezodpovědní a promiskuitní domorodí Britové (což ví přece každý). Přes zcela věcnou argumentaci podpořenou čísly vláda schválila preventivní programy zaměřené na mladé Brity, zatímco lékaři v imigrantských regionech se ocitli v pozici člověka snažícího se holýma rukama zastavit povodeň.

Kniha je nabita postřehy, fakty a názory, ze kterých bych chtěl vybrat předevšít tyto dva. Prvním je vlastně sám podtitul knihy, tedy zamezení veřejné debaty nad ožehavými tématy a doufání, že vše jaksi „vyhnije“ samo, jen když o tom aktuální majorita nebude mluvit, aby se náhodou někoho nedotkla, jen když budeme mít dost otevřenosti a dobré vůle. Neboli o čem se v dnešním mediálním světě nemluví, to jakoby není. Dále neschopnost poctivě analyzovat neúspěšnou politiku, příčiny a následky a hledat postup jiný. Naopak PC reaguje stylem generálů z 1. světové války – když nestačilo 20 divizí a tisíc děl, pak použijeme 30 divizí a 1500 děl a frontu už jistě prolomíme; čili více peněz, více kvót, více sociálních pracovníků, více dobré vůle- s obdobným výsledkem jako v zákopech. Je paradoxní, že humanitní vzdělanci dominující ve státní správě, v médiích i v nevládních organizacích mají tak malý historický přehled a tak málo jsou schopni se z dějin poučit.
A stejně zhoubné jako zamezení veřejné debaty je naprosté zglajchšaltování politických elit. Dnešní politkorektní demokracie brání v růstu nebojácným politikům s neotřelým myšlením a do vrcholových pozic vynáší šafáře a příštipkáře. Čím výše postupujeme, tím je stav horší (v českých podmínkách je ideální příklad místopředseda ODS Vodrážka). Jakoby nestačilo, že politici žijí v ghettu moci a peněz. Ještě se oddělí od vlastního lidu bariérou jazyka a někdy i vnuceného způsobu myšlení. Masaryk ani Churchill by se dneska neuplatnili. V anglické demokracii to musí být ještě bolestnější než ve střední Evropě,neboť v Británii poslanec tradičně zastupuje voliče daného obvodu a zodpovědnost má především k nim, nikoli k politické straně. Pro mnoho lidí, opuštěných jejich vlastními zástupci, pak jsou jedinou alternativou extrémisté.


Druhý bod, kterého jsem si nebyl příliš vědom a který bych tu proto chtěl zdůraznit, je ryze postmoderní: potlačení rozumu a upřednostnění emocí. Politická korektnost pracuje s city bez ohledu na fakta, Browne dokonce použil obrat, že PC postoje jsou „morálně uspokojivé“. Když byl zadán výzkum a zpracování statistiky antisemitského násilí, vyšla najevo nepříjemná pravda o muslimských původcích, a tak byla zpráva nehorázně zmanipulována a zfalšována, aby se dospělo k žádanému výsledku, že pachateli jsou bílí neonacisté a skinheadi, což přece opět ví každý. Je tomu skutečně tak. PC představitelé nediskutují a neargumentují, ale urážejí a zesměšňují oponenta s pocitem mravní nadřazenosti. Je těžké debatovat, když přinášíte tvrdá data a protistrana dokola omílá jen to, že jste zlý člověk, který vytrhává fakta z kontextu se zajisté zlými záměry. Označit politicky korektní postoj za politicky korektní je vlastně politicky nekorektní – PC postoj je jediný správný, čestný, poctivý a spravedlivý. Přece je správné a mravné milovat všechny lidi, přeci je nemůžeme nějak „škatulkovat“, to dělali nacisté, ti byli špatní a nikdo přece nechce být špatný jako oni. PC vyvolává u většiny (bílé a v jádru křesťanské) pocit viny, což je celkem snadné u blahobytné společnosti nemající po pádu železné opony mnoho starostí. Je to ostatně velmi pohodlné, jak Browne píše, málokoho tíží chyba v úsudku, ale pocit viny ano. Naopak menšiny chlácholí tím, že cíleně vytváří pocit oběti. Za problémy, se kterými se menšina potýká, si nemůže ani zčásti sama, ale pachatelem je vždy diskriminující (rasistická, sexistická, homofobní) většina. Což je taktéž velmi příjemné a pohodlné. Místo pokory, trpělivosti a snahy se vypracovat tak reagují menšiny vztekem a nespokojeností, a žádná snaha většiny, dobromyslnost, finanční program ani kvóty nejsou dostatečné. Vytváří se dojem, že menšina má vždy pravdu už jen z toho důvodu, že se jedná o menšinu, stejně tak že slabší má vždy pravdu pouze proto, že je slabší. Tím se dá vysvětlit neustálé sebemrskačství kvůli holocaustu, neboť Židé byli tehdy slabí a menšinoví, i současný „antisionismus“, neboť Židé jsou silnější než Palestinci a v Izraeli tvoří dokonce většinu.

Mimochodem, je zajímavé sledovat vlastní reakce, jak moc virus PC infikoval i myšlení lidí trénovaných z „xenofobních“ webů. Černoši roznášejí AIDS! Hned člověku zatrne. Bezděky se tak pocvičíte v sebeovládání, trpělivosti, v poctivém přemýšlení i v ochotě vyslechnout nezvyklá a nezveřejňovaná fakta a nezaškatulkovat jejich původce jako rasistu a fašistu.

Kniha, která by měla být čtena: Anthony Browne, Úprk rozumu, vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2009, cena 250 Kč