Autor: Jihočech Honza | Publikováno: 31.12.2009 | Rubrika: Blog
Vánoce jsou za námi, se vším dobrým i stresujícím, a právě teď stojí za to si připomenout, co je evropská civilizace zač, z jakých kořenů vyšla, proč je jaká je a čím je nám drahá.
Nehodlám psát náboženskou agitku, ale pokud se zamýšlíme nad západním světem, nelze se náboženství, a tedy především křesťanství, vyhnout. Vánoce nejsou žádný "Svátek zimních světel", ani oslavou slunovratu, byť zvyku oslavovat "sol invictus" církev kdysi využila, ovšem dnes je celá vánoční tradice spojena s křesťanstvím, včetně Ježíška či různých svatých nosících dárky.
Vánoce jsou za námi, se vším dobrým i stresujícím, a právě teď stojí za to si připomenout, co je evropská civilizace zač, z jakých kořenů vyšla, proč je jaká je a čím je nám drahá.
Nehodlám psát náboženskou agitku, ale pokud se zamýšlíme nad západním světem, nelze se náboženství, a tedy především křesťanství, vyhnout. Vánoce nejsou žádný "Svátek zimních světel", ani oslavou slunovratu, byť zvyku oslavovat "sol invictus" církev kdysi využila, ovšem dnes je celá vánoční tradice spojena s křesťanstvím, včetně Ježíška či různých svatých nosících dárky.
Přes vývoj v posledním století stále jsme křesťanskou civilizací, uznávající většinu křesťanských hodnot. Nikoli židovsko-křesťanskou, byť je tento lehce politkorektní pojem omluvitelný vzhledem k tragickému osudu židovského národa, ale křesťanskou, vždyť přece Kristus byl žid a bez Tóry a judaismu by křesťanství nebylo. Taktéž je nadbytečné používat pojem anticko-(židovsko)- křesťanská civilizace, neboť křesťanství by nebylo ani bez antiky a bez příchodu Řeků a Římanů na Blízký Východ. Křesťanství spoluvytvořili Židé i Řekové, obě tyto nejvlivnější a nejnadanější rasy lidských dějin, jak napsal Winston Churchill, a ani jednu nelze opomenout. Pokud bychom chtěli být opravdu přesní, pak je podle mne nejvhodnější pojem křesťansko-osvícenská civilizace, shrnující prvky náboženské i racionální a sekulární(ačkoli to racionální se dnes vytrácí).
Myslím, že je podstatné si kořeny našeho světa připomínat právě teď, ve chvíli smrtelného ohrožení Evropy. Možná se vám zdá předchozí věta zbytečně patetická nebo rovnou hysterická, ale někdy je třeba patosu i hyperboly. Použil jsem to právě proto, že stále ještě není pozdě. Šibenice je stlučena, oprátka upletena, některé národy už stojí na stoličce a některé již vložily do oprátky i hlavu, ale stále ještě stojí, dýchají a je šance na záchranu. My Češi zatím přihlížíme, s rozpaky a údivem, nejvíce možná nad tím, jak si někteří skorooběšenci prozpěvují a myslí si, jak jim oprátka na krku sluší, a nejistě nasloucháme bušení kladiv a přemítáme, zda se něco nepřipravuje i pro nás. Narážím pochopitelně na živelnou i organizovanou africkou a muslimskou imigraci. Pokud nevěříte mně, tak třeba i korektní BBC v jednom pořadu („Fall of the British Empire“, dostupný na YouTube) hlásí, že od šedesátých let 20. století dochází k nejzásadnějším kulturním i populačním změnám v celé dosavadní britské historii. Na rozdíl od multikulturalistů nevěřím, že se jedná o obohacení a změnu k lepšímu. Nechci arogantně tvrdit, že je Západ vždy a ve všem nejlepší a že se od jiných kultur nemá co učit, jen byl bych mnohem raději, kdyby nám toto poznání přinášeli spíše cestovatelé, dobrodruzi a vědci a případně cizozemští vysokoškolští studenti.
Muslimská i africká imigrace je problematická nejen takříkajíc z vlastních, vnitřních příčin, ať už náboženských nebo rasových, ale především proto, že se nepřistěhovali do civilizace hrdé a sebejisté, vědomé si svých kořenů a tradic, přesvědčené o své kvalitě či rovnou nadřazenosti. Do civilizace, která je schopna nabídnout více jen pohodlný životní styl a sex.
A tady se vracím na začátek. Jsem rád, že žiji v sekulárním státě, přičemž pojmem sekulární rozumím nábožensky neutrální, který se chová stejně ke všem lidem dodržujícím zákony. Jsem rád i zato, že se Češi považují za nejateističtější národ na světě, podle mne to znamená spíše to, že lidé o víře přemýšlejí a odpovídají poctivě a upřímně. Oceňuji přínos ateistů moderní vědě i obrovskou intelektuální výzvu, kterou představují pro teology všech církví. Ale považuji za tragédii snahu některých lidí křesťanství zcela vytěsnit z veřejného prostoru i z povědomí. Především proto, že náhražkou není inteligentní, jiskřivý a provokativní ateismus či duševní aristokratismus třeba takového bloggera Novopatriota, ale nejvulgárnější materialismus, nihilismus, relativismus a lhostejnost. Jsem si vědom hrůzné zkušenosti 20. století, kdy bylo nejvznešenějších myšlenek zneužito k nevídanému masakrování, kdy miliony mladých idealistů byly vedeny na jatka zákopových bojů nebo mrazivých ruských plání (vlastenecká povinnost se tomu říkalo). Ale úplně ze soukromého i veřejného života odstranit vše vznešené, veliké a člověka překonávající je tragický omyl. Mladí Evropané sahají k náhražkám. Neonacismu, komunismu, anarchismu, ekologismu, anebo se oddají kultu značkového oblečení, iPodů, mp3 přehrávačů a „celebrit“; mladí potomci muslimských přistěhovalců sahají po tom nejbližším, nejznámějším a nejdostupnějším – islámu, mladí černoši zase k pseudokultuře pouličních gangů. Skoro by se chtělo věřit, že cílem je vytvořit tupé státo konzumentů-ovčanů, nadto kvůli pocitu blahobytu zadlužených po uši, kteří budou jen poslouchat a držet hubu a krok; alternativní a kriminální menšiny zase poslouží jako záminka pro stále důslednější policejní dozor.
Myslím, že je čas pro rehabilitaci křesťanství a církve. Nemusí jít nutně o rechristinizaci, o nějakou misii, ale o prosté vědomí vlastní historie, kultury a tradice. Těch skoro 2000 let nejde škrtnout! Dějiny křesťanství jsou pro nás dotykem s předchozími generacemi i předchozími světy (připomínám jen papežův převzatý starořímský titul pontifex maximus); co nám jinak zbyde? Prázdnota a vykořeněnost. Nikdy nedokážeme pochopit, proč jsou západní hodnoty právě tyto, pokud se nepoučíme o Bibli. Mnozí teď mohou poukazovat na zločiny, krutosti a hříchy křesťanstva i církve, ale měli bychom si uvědomit jedno: v dějinách křesťanů nenajdete nic tak výjimečně zlého, co by nepáchaly i jiné kultury, naopak zde najdete dobré věci, které neobjevíte nikde jinde, anebo jen jako ojedinělé myšlenky jednotlivých mudrců. Jako v případě otroctví: Západ byl jedním z mnoha viníků, ale jediným hrdinou.
Proto čtěme Bibli. Studujme dějiny prvotní církve v Římě, raně středověký zápas o zachování zbytků římské kultury. Dobu katedrál, reformaci i protireformaci. Střety i spolupráci s osvícenstvím. A konečně reakci církví na moderní totality i postmodernu. Není nutné věřit v Boha. Je dokonce možné s Bohem a křesťanstvím nesouhlasit a zavrhovat je, dokonce tento postoj považuji za hodnotný a žádoucí a dodávající jiskru v debatě. Jen prosím ne lhostejnost a laciné fráze typu církev je zkažená a upalovala čarodějnice.
Přeji úspěšný rok 2010 všem čtenářům i lidem dobré vůle.