Loupeživý kapitalismus v Rusku po roce 1990.
Loupeživý kapitalismus v Rusku po roce 1990.
V bývalém Sovětském svazu byly výrobní i jiné podniky, s působností nejen
v Ruské federaci, ale i v okrajových oblastech SSSR ve střední Asii (Kazachstán,
Kirgystán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikystán, Arménie, Azerbajdžán,
Gruzie atd.), v evropské oblasti Bělorusko s Ukrajinou, a v Pobaltí Estonsko,
Litva a Lotyšsko. Pro takový územní kolos zajišťovalo výrobu v jednotlivých
odvětvích, vždy ústřední ředitelství v Moskvě, se svými plánovacími složkami,
výzkumem atd. Ředitelé byli vždy oddaní stoupenci režimu a veškerý zisk plynul
do ústředí v Moskvě, kde se rozděloval. Ohromný prostor v uplatnění výrobků
zajišťoval výrobu v obrovských sériích, i když se vyráběly na více místech.
Určitý podíl na zisku v této konstelaci měly i další východoevropské státy
přidružené i politicky, jimž Stalin u spojenců zajistil poválečné vystěhování
nenáviděného etnika-Němců, ale i vývoz jejich velkých sérií žádaného zboží
do SSSR, bez nějakých výkyvů v zaměstnanosti jejich obyvatel!
*Tak vypadaly možnosti tohoto kolosu až do doby politických změn ve střední
Evropě, kterým do určité míry nahrál i nejistý postoj vedení Sovětského svazu,
v čele s Michailem Gorbačovem. Byl sice lidský, ale velice neurčitý s ohledem
na příští politickou orientaci a jeho zástupci v Bělorusku a na Ukrajině,
toho okamžitě využili k šíření úvah o oddělení od Sovětského svazu. Moskevské
vojenské jednotky tento postup podpořily, obzvláště když se do čela státu
dostal stavební inženýr a stranický vůdce Uralské oblasti z Čeljabiňska- Jelcin.
Tyto jednotky pomohly mu uskutečnit jeho puč manifestací své síly v ulicích
Moskvy, v době odpočinku Gorbačova na Krymu a dokončily jej zlomením
odporu nejvyššího stranického vedení, bombardováním a zapálením budovy
Nejvyššího Sovětu. Tímto aktem se dostal do čela Sovětského Svazu člověk,
v určité příhodné době sice vhodně mluvící, ale málo znalý ekonomiky, neboť
takové vědomosti v dřívější stranické funkci nepotřeboval. Dříve stačilo vyhlásit
směr usilování a podřízení jej naplňovali. Po puči Jelcin angažoval pro výkon
ekonomiky Gajdara, který vyhlásil léčbu šokem se zvýšením cen až o 300 %.
Tímto činem většina Rusů ztratila možnost normální obživy, hlavně ve městech,
kde obyvatelé přišli o své úspory znehodnocením měny. Navíc v tak nejistých
situacích a době zmatků, lidé ztráceli práci, protože do čela předtím fungujících
podniků s celosvazovou působností, dostávali se podnikaví lidé, ekonomicky
myslící jen na svůj prospěch. Svou činnost maskovali družstevnictvím a nadále
chtěli vyvážet zboží bez nějakých cel do přilehlých oblastí, dříve celého SSSR.
To jim samozřejmě nestačilo, neboť pohádkové bohatství viděli v důležitých
a rozhodujících oborech dnešního světa-těžbě ropy, plynu, aeroliniích.
Nejvíce je lákalo obchodování v dolarech se zeměmi západního světa.
*To vyřešil Jelcinův zeť Čubajs, který byl proto pověřen řízením urychlené
privatizace zmíněných oborů. Upřednostnil rodiny náhle zbohatnuvších
oligarchů, když jim umožnil i ovládnutí televize MTV. Nový majitel Berezovskij
později poznal úskalí svého vzestupu a raději přijal azyl v Anglii a nechal
sobě změnit identitu, ale když navštívil i Gruzii, tak ta jej Rusku nevydala.
Zbohatlíci, ovládající televize i ostatní média se spojili a zmanipulovali ruské
obyvatelstvo před volbami v roce 1996 natolik, že Jelcin mající v počátku
volební kampaně pouze 8 % příznivců (kvůli hlubokému poklesu životní
úrovně), tak při volbách dosáhl náhle na 60 %. Předstihl i komunistu Zjuganova,
který byl docela dobře přijímán na západě, pro svou obezřetnost.
Prezident Jelcin dále podporoval kurz, navrhnutý dcerou a pomocí svého zetě
Čubajse privatizoval další firmy, ve kterých noví vlastníci nedbali na zvyšování
ekonomiky, protože tomu nerozuměli. Naopak více rozprodávali a tak se stávali
majiteli pohádkových kont a tak více korumpovali státní úředníky. Začínali
mít stále větší vliv na politické dění, čímž se stávali tím více nebezpeční
a nevypočitatelní i pro nového prezidenta Putina. Oligarchové uměli jen
shromažďovat finance, i nečistými způsoby (jako US herec Gere v roli
nákupčího firem, úmyslně přivedených před bankrot). Hlavně však nezvládli
organizaci práce a řízení svých, lehce nabitých firem. To naopak uměli
kapitáni amerického průmyslu v minulých stoletích (Ford, Morgan a jiní),
kteří zvyšovali ekonomickou úroveň firem propracovanou organizací práce,
uplatňováním nových technologií, čímž podporovali růst ekonomiky v celém
státě USA a při tom vůbec nedosáhli na politicky rozhodující pozice, jako ruští
zbohatlíci.
Podle vyjádření významného ruského ekonoma Javlinského, který poskytl
hodnocení tohoto období autorovi knihy, z níž čerpal příspěvek na rádiu 6,
tak skupina ekonomů kolem prezidenta Jelcina (Gajdar, Čubajs) a dalších
státních úředníků i již všemocných oligarchů, způsobila obrovský pád ruské
ekonomiky. Prý v době prezidenta Gorbačova, byl rubl ještě celkem
srovnatelný s dolarem ale po poklesu byl už jen tisícinou dřívějšího stavu.
Stalo se to již tím, že došlo k rozdělení dříve jednotného trhu a k poklesu
ekonomiky, následovala šoková terapie, zastavení státní regulace, nárůstem
monopolu firem vlivných oligarchů i jejich následující propady ekonomiky
(letecké společnosti a mnohé další ve výrobě spotřebního zboží).
*Náhle se tak zbývající Ruská federace ocitla na úrovni rozvojových států!
Co se však dalo očekávat od skupin lidí, byť odborníků ekonomů jednostranně
zaměřených a dirigovaných mluvkou, často opilého Jelcina, jehož vystoupeními
na veřejnosti se bavil celý svět. Dnes má obrovskou sochu v Čeljabinsku,
a současný prezident Ruské federace Medvěděv se mu přijel poklonit, neboť
jeho změnami systému se i on dostal do čela. Tento akt vděku jistě provedou
i další lidé, vyšvihnuvší se do třídy miliardářů, jejichž počet závratně narostl
podle časopisu Forbes na třicet šest. Nejbohatší je CHodorkovský se šesti
miliardami, neboť uchopil nejbohatší zdroj zisků-ropu. Stal se velmi nebezpečný
pro celý stát, protože se chtěl dělit v ziscích s dodavateli těžebních technologií
z USA. Opitý úspěchem v příhodné době plné zmatků, zapomněl platit daně.
Jenže než opustí brány věznice v roce 2017, tak jeho požadavky budou
nedobytné, protože uvažovaných 900 ropných studní, bude již navěky
rozdělené ze dvou třetin pro ruský stát, a jednou třetinou pro ExonMobil.
Tato americká firma je určitě zárukou pro Ruskou federaci, nezměnitelností
úkonu pro soudní vyhodnocení, neboť následný příliv ropy pro USA
je rozhodující.
Další americká firma BP, která Evropu zahřála zvýšenou teplotou v minulém
roce od nukleárních výbuchů na Sibiři, nutných pro zmutování mikroorganismů
a zaplavení oblasti velikosti středočeského kraje ropou, bylo zbytečným aktem.
Podle americké Národní chemické laboratoře v Berkeley, firma J. Craig Venter
Institute (JCVI) se 24 odborníky, předávala své poznatky nejen pro BP,
ale i pro další americkou firmu ExonMobil, která Ruské federaci dodá veškerou
těžební techniku, včetně produktů pro vytlačení ropy ze vzdálených ložisek!
Proč neuspěla firma BP? Chtěla postupovat tak, jako v dubnu v roce 2010
v Mexickém zálivu, ale v nepřehledném terénu neuměla zastavit výron
přírodní ropy, což evidentně provedli sami Rusové mikronukleární náloží!
Nástupem předešlého ruského prezidenta Putina, dostávali příležitost
ke zbohatnutí i lidé mladší generace, ponejvíce z Petrohradu, jako již velmi
známý Abramovič-současný majitel anglického fotbalového klubu CHelsea.
Nejchudší mezi miliardáři byla manželka moskevského starosty Ružkova
s 1,2 miliardami dolarů. Ruští zbohatlíci dnes zaplavují vyhlášená místa oddychu
po jejich úmorné práci, obklopeni luxusem. Prostí Rusové jsou jistě „vděčni“
báťuškovi Jelcinovi, že mohou vycestovat (tvrdí naše servilní média), pokud
na to mají! Z pohádkového bohatství na Sibiři, již nic nezůstalo.