Propadá se sarkofág v Černobylu?
Jaké hrozí nebezpečí? Vždyť jej uzavřeli betonovým krytem, určitě i zespodu!
Betonáž v podzemí prý prováděli většinou roboti, ale i tak tam zemřelo mnoho
pracovníků i záchranářů. Uvádí se 4 000 lidí, kteří tak zachránili životy
milionům. Na nemoci z ozáření tam později zemřely další desetitisíce v okolí.
Statisíce lidí v blízkém prostoru se musely vystěhovat!
Rozsáhlá kontaminovaná oblast mohla být ještě větší. Odpovědní
pracovníci evidentně nezvládli kritické okamžiky!
Proč je tento blok dosud tak nebezpečný? Došlo sice 28. dubna 1986 k výbuchu,
ale všechno palivo nevyhořelo, protože tam jeho značná část zůstala.
Jak se to mohlo stát? Vždyť štěpné reakce v takové situaci se nedají zastavit
už ani kadmiovými tyčemi! Napadá mne jedině pozdní použití moderátoru
borové kyseliny, alespoň ke snížení nadkritického množství neutronů, když
už se celý proces nedal zastavit a přitom tam zůstalo 3/4 paliva. Pokud experti
použili dicarbolid (cesium+kobalt) ke zkrácení poločasu rozpadu uranu,
tak i tak by likvidace byla konečná až za 300 let!
*Jak postupovali Američané v jejich Černobylu? Elektrárna Three Mile Island
nachází se v Pensylvánii na ostrově, dlouhém tří míle v řece Susquehanna.
V reaktoru č. 2 došlo 28. března 1979 k podobné situaci, jako v SSSR.
Zdejší druhý blok spotřebovával denně 3,11 kg oxidu uraničitého, jeho výroba
stála 700 milionů dolarů a byl uveden do provozu před necelým rokem.
Událost, velmi podobná v Černobylu, byla popisována stejně váhavě, jako tam
a velmi mlhavě. V roce 1986 vydaná brožura s názvem Záření a jeho důsledky
v události na Three mile Island, posuzuje pouze zkreslený průběh.
Vládní zmocněnec Harold Denton uvedl příčinu v omylu technické obsluhy,
která 14 dní před katastrofou nechala uzavřené klapky rezervních vodních
čerpadel, jež měla být automaticky zapojena při poruše, nebo selhání hlavního
chladícího systému. Ale i indikátor tlaku, umístěný v aktivní zóně reaktoru,
ukazoval chybné hodnoty, proto obsluha vypnula hlavní chladicí systém v době,
kdy měl být zapnut. Tím došlo k prudkému zvýšení teploty v aktivní zóně
reaktoru, k poškození kovových tyčí s uranovým palivem a následně k chemické
reakci, při níž se uvolnil vodík, xenon a krypton a vytvořila se nebezpečná
bublina, jež hrozila výbuchem! Došlo k úniku množství radioaktivní vody
do řeky. (Důležitější chyby úplně vynechali, neboť chladící systém
obsluhuje pouze třetí okruh, postupně od reaktoru přes turbíny s generátory.
Obsluha evidentně zmeškala při obsluze reaktoru včas zasunout regulační,
kadmiové tyče!). Nescházelo mnoho času a mohl být Černobyl z druhé strany!
Z pořadu v čs. rozhlasu vyplynula velká bezradnost místních odborníků, kteří
pozvali k nečekané události další experty. Při jejich zuřivých výměnách názorů
padaly i facky, protože nikdo nevěděl, co se uvnitř stalo a v jaké fázi je palivo.
Rozhodovali se také o přemístění obyvatelstva, ale matky s malými dětmi
byly ihned odvezeny. Ředitel epidemiologického ústavu v Pensylvánii
dr.Georghi Tokuhara sdělil, že určitý počet nemluvňat měl menší váhu,
než ostatní, jenže držel se prý návodu, jako ostatní. Informovat veřejnost
o nehodách v jaderných elektrárnách je záležitost mimořádně citlivá
a vyžaduje maximální pocit odpovědnosti!
*Následná očista reaktoru od nukleární lávy, zpečené na dně nádoby
a předtím roztavené, bylo velice komplikované. Na maketě dělníci nejdříve
nacvičovali pohyby ocelovou pákou, ovládanou hydraulicky skrz otvory
v pohyblivé platformě. Dělníci museli s ní pohybovat tak, aby lávu roztloukali
dlátem na konci páky a potom jednotlivé úlomky odsávali. Kvůli obtížnosti
se vše naučit a zvládnout ve výcviku jednotlivé pohyby, bylo nutné pro každou
hodinu skutečné práce na reaktoru nacvičovat šedesáti hodinami!
První vzorky, předtím roztaveného paliva ze dna reaktoru byly tak získány
až po šesti letech 1. 12. 1985 pomocí dálkově řízeného zařízení Rover 1,
vybaveného dlátem a televizní kamerou. Kousky radioaktivní lávy ukládali
do kanystrů s vodou a odváženy do státu Idaho. Práce na očistě reaktoru
měly trvat dva roky s cenou 900 milionů dolarů, což je o 200 milionů více,
než stála výstavba reaktoru.
Pokud Ukrajina nesežene dostatek peněz, nebo se dosluhující sarkofág
zřítí předčasně, tak můžeme očekávat pohromu, jaké jsou vystaveni obyvatelé
okupovaných zemí americkou armádou v Iráku a Afganistánu, kde většina
obyvatel má rakovinu z produktů nukleárních zbraní, geneticky poznamenané
potomstvo!
Na obrázku je americká, jaderná elektrárna Three Mile Island.
Na druhém snímku je následek působení nuke zbraní v Iráku.
