České legie na Sibiři. (Lt. Gen.W. Sakharow).

Brzo po začátku války byl v Rusku založen český prapor. Následkem přílivu

českých dezertérů byl v roce 1916 ustaven pluk a ještě v tom roce brigáda.

Na jaře 1918 už to byla armáda s 50 000 vojáky. Podle příkazu Masaryka,

který se nacházel v Rusku od května 1917 do dubna 1918 a byl ve spojení

s bolševiky, všichni čs. zajatci se stávali automaticky legionářem ve službě

Rusku. Ruská národní armáda na ně hleděla s nedůvěrou, podle přísloví

„Zrádcem jednou, zrádcem vždy“. Tou dobou ruská armáda dobyla už Irkutsk

Omsk, Čeljabinsk, Ufu a Samaru. Pokud ruská vojska vítězila nad rudými,

bolševický tisk vždy připisoval vítězství Čechům, kteří ve skutečnosti s bílými

neměli žádné styky. Bílá armáda je nechávala na pokoji, protože uznávala

jejich status zajatců.

Češi táhli za bílými směrem na západ a kradli, co se dalo. Rabovali vše možné,

lékárnou počínaje, knihovnou v Permi konče. Byli v tom mistry. Špatně obutí

a lehce oblečení carští vojáci s nenávistí a zlostí vzpomínají na otřesný pohled

na elegantní Čechy, fintící se před nimi v nových elegantních amerických

uniformách a holinkách. Když se velitel bílých na ně obrátil s žádostí o pomoc

proti bolševikům, český náčelník odpověděl:„Naším úkolem je pouze železnice“.

V týlu Češi chránili nakradené zboží dvojnásob bedlivě. Nahromadili celé sklady

vojenského obleku, zbraní, munice, civilního oblečení, proviantu, obuvi,

všemožných věcí a celá stáda ukradeného skotu. Jen léků nakradli za 3 miliony

zlatých rublů, kaučuku za 40 milionů zlatých rublů. Měli též obrovské zásoby

mědi, zabranou v Čerenšenských dolech. Část těchto zásob byla výhodně

prodána na místě a část dopravena vlaky do Čech. (jak asi přes frontu?).

Češi měli ohromné množství lokomotiv, a víc jak 20 000 vagonů. Mohli je použít

a odjet domů? Jistěže mohli, ale o to jim už nešlo. Pomocí těch lokomotiv

a vagonů „Čechoslováci“ sbírali a vozili za sebou své trofeje. 18 listopadu 1918

generál Kolčak byl jmenován Vrchním správcem Sibiře se štábem v Omsku.

Tehdy se rozhodl udělat konec českému loupežnictví, což Čechy úplně

vyvedlo z příčetnosti. Začali se rvát s Kolčakovci a nakonec jej vydali

bolševikům, kteří ho zastřelili. Skirjanov napsal: Kolčakova armáda byla cenou

za volný průjezd Čechů. Kolčakova armáda konfiskovala bolševikům 30 vagonů

carského zlata, které měl Trocký připravené k zaslání do Ameriky.

Češi se o tom doslechli a náčelník štábu ruské armády po příjezdu do Irkutsku

zjistil, že jeden vagon, plný pětirublových zlatých mincí, Češi zcela vykradli!

Kromě toho, Češi uloupili ještě 8 milionů zlatých rublů u generála Skipetrova,

když v Irkutsku napadli jeho vlak. Připravovali se ukrást všech 30 vagonů zlata

ale bolševici a Amerikáni jim v tom zabránili.

Před odjezdem z Irkutsku Češi vyplenili budovu Státní banky a z místního eráru

odvezli všechny stroje na tisknutí peněz. Bankovky byly narvány do pytlů

a poslány speciálním vlakem na východ. Tehdy měli Češi mnohem více vlaků,

než měl Trocký. Během cesty do Vladivostoku, Češi tiskli ruské peníze dnem

i nocí. Hlavně tisícirublovky. Jak divoká horda barbarů, Češi okrádali každý vlak,

s kterými se cestou potkali, a konfiskovali lokomotivy. To vedlo k úplné

paralýze železniční dopravy, veškerá doprava na východ od Tomska stála

a jiná nebyla. Češi tvrdí, že doprava stála sama od sebe. Ale byli to oni,

kteří schválně zablokovali železniční dopravu, aby mohli krást! Dvacet tisíc

jejich vagonů představovalo nepřetržitě jedoucí nekonečný ešalon.

Nadarmo ruské ešalony raněných žádaly o pomoc. Neměli sebemenší šanci

hnout se z vedlejších kolejí. Roku 1918 každým dnem se ochlazovalo. Ženy,

děti, ranění, nikdo nemohl dojet na místo určení, kvůli Čechům zůstali stát.

Zima nastupovala, neměli co jíst, neměli teplé oblečení, neměli nic. Sehnat

nebylo kde. Desítky tisíc Rusů, hladových, polonahých, nemocných,

odsouzených umírat na železniční trati, zatímco jelo kolem 50 tisíc vykrmených

a zhýčkaných Čechů, starající se jen o ochranu svého bohatství!

Smrt kosila nebohé lidi každým dnem. Pomaloučku utichaly výkřiky o pomoc

matek i dětí. Očividný svědek situace na stanici Tajgo pod Omskem napsal:

„Budiž prokleti Češi za jejich satanské zločiny proti Rusům“.

V Chabarovsku Češi vyvlekli orchestr hrajících sudetských Němců přímo

z restaurace a tloukli je. Rusové se pokusili je uklidnit, že orchestr je poslán

od Červeného kříže. Češi jim odpověděli: Držte hubu, nebo vás také zastřelíme.

Hudebníků se také zeptali:Kdo z vás se chce stát Čechem?- Mlčení.

Celý orchestr byl na místě postřílen.

Vedoucí švýcarské mise Červeného kříže uvedl, že v lágru zajatých „Vojennyj

Gorodok“ Češi postříleli 18 Maďarů. Herr Diding, švédský representant

Červeného kříže řekl: To, jak Češi jednali s Němci, zajatci ze stejné armády,

je nejhnusnější válečný zločin v historii lidstva. Veškeré vagony až do

Vladivostoku byly Čechy rekvírované až do chvíle, dokud neodpluli. Vagony

po nich zůstaly holé, servali a odnesli vše: zrcadla, kliky, koberce.

Ve Vladivostoku se také hezky vyznamenali. Dokonce dům dánského konzula

pana Havardo vykradli. Než Čeští vojáci upadli do zajetí, měli hlad a bylo jim

zima. Domů se vraceli nasyceni a bohatí. Přetíženi ruským zlatem,

drahocennostmi a uměleckými předměty v množství, jaké nelze popsat.

Do Prahy se vraceli hrdinové.

Nelze spočítat, kolik si Češi nakradli. Hrubým odhadem šlo o mnoho, mnoho set

milionů rublů ve zlatě. Bolševická vláda Trockého poslala židu M. Kovalevskému

vedoucímu celnice ve Vladivostoku, následující telegram: Za zásluhy Rusku,

Čechům se dovoluje projít přes hranice bez celní prohlídky a odvézt vše,

co se nachází v jejich držení a bez jakéhokoliv omezení. Mají právo vzít sebou

co chtějí. Jak dojemná péče o Čechy.

Třicet osm ohromných parníků potřebovali Češi na odvezení všeho, co v Rusku

nakradli. Před odplutím přišel ke generálu Syrovému člověk ruská ordonanc,

a předal mu balíček. V něm bylo 30 mincí ze stříbra a v doprovodné tabulce

bylo:Generálu Syrovému, veliteli české armády. Důstojníci a vojíni Iževského

a Votkinského pluku vám zasílají těchto třicet stříbrných, jako cenu za krev

a zradu.

Generál Hooks, zástupce Anglie ve spojeneckém velení, vzpomíná na nápisy

na plotech: „Ať zhynou Češi, Bože spas Rusko!“Ostatně už dávno tam nazývali

Čechoslováky-Čechosobákami (Čechopsi).

Doma Čechoslováky vítali jako národní hrdiny. Svým zlatem a nakradeným

bohatstvím Češi vnesli ohromný vklad pro založení nezávislého státu

po Versailské konferenci r. 1919 a pro zvolení prvního prezidenta,

kterým se stal, nijak náhodou český žid Tomáš Masaryk.

Díky ohromnému bohatství, čeští legionáři založili vlastní banku-úschovnu

Legiobanku, ve které měl v trezoru každý legionář veliký sejf. Banka vlastnila

několik masivních budov s četnými ocelovými sejfy. Počáteční kapitál banky

byl 70 milionů korun ve zlatě.

Pouze u jednoho z těch 50 tisíc Čechů se hnulo svědomí a zastřelil se.

Byl to plukovník Švec. V dopise, který našli po jeho smrti, píše: „Nemohu

přežít tu hanbu, která pokryla naší armádu. To nejlepší, co jsme měli, naši čest,

jsme zničili!“

Nebýt Čechů, Rusové by se dokázali vyrovnat s importovaným bolševizmem,

avšak zrádný úder do zad zničil všechny ruské naděje. Tento Kainův zločin

Abyl uskutečněn na Sibiři, kde operovala ruská národní armáda. České

zrádcovství nikdy nebude zapomenuto. Hanba Čechů je nesmytelná!

Komentáře jsou na:http://tnit.fr/book/sakharow.htm

http://tnit.fr/book/sakharow.htm