Tradiční kapitalismus, jak jej znali lidé ve dvou minulých staletích, se sice vytrácí všude(v USA již proběhla změna na korporátní kapitalismus),ale v Rusku po akcích "reformátora"Jelcina vznikla forma, nikde nevídaná.Dal na rady své dcery,které jej a celé Rusku dovedly téměř do záhuby.Na poslední chvíli ji možná odvrátil bývalý prezident Putin,vedený návodem zkušenějších ekonomů.

Loupeživý kapitalismus v Rusku po roce 1990.

V bývalém Sovětském svazu byly výrobní i jiné podniky, s působností nejen

v Ruské federaci, ale i v okrajových oblastech SSSR ve střední Asii (Kazachstán,

Kirgystán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikystán, Arménie, Azerbajdžán,

Gruzie atd.), v evropské oblasti Bělorusko s Ukrajinou, a v Pobaltí Estonsko,

Litva a Lotyšsko. Pro takový územní kolos zajišťovalo výrobu v jednotlivých

odvětvích, vždy ústřední ředitelství v Moskvě, se svými plánovacími složkami,

výzkumem atd. Ředitelé byli vždy oddaní stoupenci režimu a veškerý zisk plynul

do ústředí v Moskvě, kde se rozděloval. Ohromný prostor v uplatnění výrobků

zajišťoval výrobu v obrovských sériích, i když se vyráběly na více místech.

Určitý podíl na zisku v této konstelaci měly i další východoevropské státy

přidružené i politicky, jimž Stalin u spojenců zajistil poválečné vystěhování

nenáviděného etnika-Němců, ale i vývoz jejich velkých sérií žádaného zboží

do SSSR, bez nějakých výkyvů v zaměstnanosti jejich obyvatel!

 

*Tak vypadaly možnosti tohoto kolosu až do doby politických změn ve střední

Evropě, kterým do určité míry nahrál i nejistý postoj vedení Sovětského svazu,

v čele s Michailem Gorbačovem. Byl sice lidský, ale velice neurčitý s ohledem

na příští politickou orientaci a jeho zástupci v Bělorusku a na Ukrajině,

toho okamžitě využili k šíření úvah o oddělení od Sovětského svazu. Moskevské

vojenské jednotky tento postup podpořily, obzvláště když se do čela státu

dostal stavební inženýr a stranický vůdce Uralské oblasti z Čeljabiňska- Jelcin.

Tyto jednotky pomohly mu uskutečnit jeho puč manifestací své síly v ulicích

Moskvy, v době odpočinku Gorbačova na Krymu a dokončily jej zlomením

odporu nejvyššího stranického vedení, bombardováním a zapálením budovy

Nejvyššího Sovětu. Tímto aktem se dostal do čela Sovětského Svazu člověk,

v určité příhodné době sice vhodně mluvící, ale málo znalý ekonomiky, neboť

takové vědomosti v dřívější stranické funkci nepotřeboval. Dříve stačilo vyhlásit

směr usilování a podřízení jej naplňovali. Po puči Jelcin angažoval pro výkon

ekonomiky Gajdara, který vyhlásil léčbu šokem se zvýšením cen až o 300 %.

 

Tímto činem většina Rusů ztratila možnost normální obživy, hlavně ve městech,

kde obyvatelé přišli o své úspory znehodnocením měny. Navíc v tak nejistých

situacích a době zmatků, lidé ztráceli práci, protože do čela předtím fungujících

podniků s celosvazovou působností, dostávali se podnikaví lidé, ekonomicky

myslící jen na svůj prospěch. Svou činnost maskovali družstevnictvím a nadále

chtěli vyvážet zboží bez nějakých cel do přilehlých oblastí, dříve celého SSSR.

To jim samozřejmě nestačilo, neboť pohádkové bohatství viděli v důležitých

a rozhodujících oborech dnešního světa-těžbě ropy, plynu, aeroliniích.

Nejvíce je lákalo obchodování v dolarech se zeměmi západního světa.

 

 *To vyřešil Jelcinův zeť Čubajs, který byl proto pověřen řízením urychlené

privatizace zmíněných oborů. Upřednostnil rodiny náhle zbohatnuvších

oligarchů, když jim umožnil i ovládnutí televize MTV. Nový majitel Berezovskij

později poznal úskalí svého vzestupu a raději přijal azyl v Anglii a nechal

sobě změnit identitu, ale když navštívil i Gruzii, tak ta jej Rusku nevydala.

Zbohatlíci, ovládající televize i ostatní média se spojili a zmanipulovali ruské

obyvatelstvo před volbami v roce 1996 natolik, že Jelcin mající v počátku

volební kampaně pouze 8 % příznivců (kvůli hlubokému poklesu životní

úrovně), tak při volbách dosáhl náhle na 60 %. Předstihl i komunistu Zjuganova,

který byl docela dobře přijímán na západě, pro svou obezřetnost.

Prezident Jelcin dále podporoval kurz, navrhnutý dcerou a pomocí svého zetě

Čubajse  privatizoval další firmy, ve kterých noví vlastníci nedbali na zvyšování

ekonomiky, protože tomu nerozuměli. Naopak více rozprodávali a tak se stávali

majiteli pohádkových kont a tak více korumpovali státní úředníky. Začínali

mít stále větší vliv na politické dění, čímž se stávali tím více nebezpeční 

a nevypočitatelní i pro nového prezidenta Putina. Oligarchové uměli jen

shromažďovat finance, i nečistými způsoby (jako US herec Gere v roli

nákupčího firem, úmyslně přivedených před bankrot). Hlavně však nezvládli

organizaci práce a řízení svých, lehce nabitých firem. To naopak uměli

kapitáni amerického průmyslu v minulých stoletích (Ford, Morgan a jiní),

kteří zvyšovali ekonomickou úroveň firem propracovanou organizací práce,

uplatňováním nových technologií, čímž podporovali růst ekonomiky v celém

státě USA a při tom vůbec nedosáhli na politicky rozhodující pozice, jako ruští

zbohatlíci.

Podle vyjádření významného ruského ekonoma Javlinského, který poskytl

hodnocení tohoto období autorovi knihy, z níž čerpal příspěvek na rádiu 6,

tak skupina ekonomů kolem prezidenta Jelcina (Gajdar, Čubajs) a dalších

státních úředníků i již všemocných oligarchů, způsobila obrovský pád ruské

ekonomiky. Prý v době prezidenta Gorbačova, byl rubl ještě celkem

srovnatelný s dolarem ale po poklesu byl už jen tisícinou dřívějšího stavu.

Stalo se to již tím, že došlo k rozdělení dříve jednotného trhu a k poklesu

ekonomiky, následovala šoková terapie, zastavení státní regulace, nárůstem

monopolu firem vlivných oligarchů i jejich následující propady ekonomiky

(letecké společnosti a mnohé další ve výrobě spotřebního zboží).

 

*Náhle se tak zbývající Ruská federace ocitla na úrovni rozvojových států!

 Co se však dalo očekávat od skupin lidí, byť odborníků ekonomů jednostranně

zaměřených a dirigovaných mluvkou, často opilého Jelcina, jehož vystoupeními

na veřejnosti se bavil celý svět. Dnes má obrovskou sochu v Čeljabinsku,

a současný prezident Ruské federace Medvěděv se mu přijel poklonit, neboť

jeho změnami systému se i on dostal do čela. Tento akt vděku jistě provedou

i další lidé, vyšvihnuvší se do třídy miliardářů, jejichž počet závratně narostl

podle časopisu Forbes na třicet šest. Nejbohatší je CHodorkovský se šesti

miliardami, neboť uchopil nejbohatší zdroj zisků-ropu. Stal se velmi nebezpečný

pro celý stát, protože se chtěl dělit v ziscích s dodavateli těžebních technologií

z USA. Opitý úspěchem v příhodné době plné zmatků, zapomněl platit daně.

 Jenže než opustí brány věznice v roce 2017, tak jeho požadavky budou

nedobytné, protože uvažovaných 900 ropných studní, bude již navěky

rozdělené ze dvou třetin pro ruský stát, a jednou třetinou pro ExonMobil.

Tato americká firma je určitě zárukou pro Ruskou federaci, nezměnitelností

úkonu pro soudní vyhodnocení, neboť následný příliv ropy pro USA

je rozhodující.

Další americká firma BP, která Evropu zahřála zvýšenou teplotou v minulém

roce od nukleárních výbuchů na Sibiři, nutných pro zmutování mikroorganismů

a zaplavení oblasti velikosti středočeského kraje ropou, bylo zbytečným aktem.

Podle americké Národní chemické laboratoře v Berkeley, firma J. Craig Venter

Institute (JCVI) se 24 odborníky, předávala své poznatky nejen pro BP,

ale i pro další americkou firmu ExonMobil, která Ruské federaci dodá veškerou

těžební techniku, včetně produktů pro vytlačení ropy ze vzdálených ložisek!

Proč neuspěla firma BP? Chtěla postupovat tak, jako v dubnu v roce 2010

v Mexickém zálivu, ale v nepřehledném terénu neuměla zastavit výron

přírodní ropy, což evidentně provedli sami Rusové mikronukleární náloží!

     Nástupem předešlého ruského prezidenta Putina, dostávali příležitost

ke zbohatnutí i lidé mladší generace, ponejvíce z Petrohradu, jako již velmi

známý Abramovič-současný majitel anglického fotbalového klubu CHelsea.

Nejchudší mezi miliardáři byla manželka moskevského starosty Ružkova

s 1,2 miliardami dolarů. Ruští zbohatlíci dnes zaplavují vyhlášená místa oddychu

po jejich úmorné práci, obklopeni luxusem. Prostí Rusové jsou jistě „vděčni“

báťuškovi Jelcinovi, že mohou vycestovat (tvrdí naše servilní média), pokud

na to mají! Z pohádkového bohatství na Sibiři, již nic nezůstalo.